Dvě víly.

V zanedbané části lidské síly, pohled ukryl tmavočernou šeď. Zjevily se mi dvě hezké víly, v čase listí měnící se v měď V luně září obrys mrtvé chvíle, trvajíce zhruba sekund pár. Utonul jsem v oku jedné víle, slzou na rameni unikaje par. Proužek dýmu krade štěstí z kamen, do hůry k oblakům nelepených dír. Zapálené city dusí ale plamen vzňatý rozum u konce svých mír. Zvonek krátký hlásí konec stopy, jež se rozbil v očích o kámen. Osud krátký vkreslil copům snopy, v zlatém slunci temní zrak pramen. Oslepený kouzlem z jedné víly, uschoval jsem v nitru její hlas. Vášně křivky na okamžik slily s touhou podrobení na milión špás. Vracejíce zpátky s duší na půl díly, na jahody tváře rtěnkou upilou. Ukáplo pár slzí a to z druhé víly, v ní jsem ve zděšení poznal svou milou.

V zanedbané části lidské síly,
pohled ukryl tmavočernou šeď.
Zjevily se mi dvě hezké víly,
v čase listí měnící se  měď.

V luně září obrys mrtvé chvíle,
trvajíce zhruba sekund pár.
Utonul jsem v oku jedné víle,
slzou na rameni unikaje par.

Proužek dýmu krade štěstí z kamen,
do hůry k oblakům nelepených dír.
Zapálené city dusí ale plamen
vzňatý rozum u konce svých mír.

Zvonek krátký hlásí konec stopy,
jež se rozbil v očích o kámen.
Osud krátký vkreslil copům snopy,
v zlatém slunci temní zrak pramen.

Oslepený kouzlem z jedné krásné víly,
uschoval jsem v nitru její hlas.
Vášně křivky na okamžik slily
s touhou podrobení na milión špás.

Vracejíce zpátky s duší na půl díly,
na jahody tváře rtěnkou upilou.
Ukáplo pár slzí a to z druhé víly,
v ní jsem ve zděšení poznal svou milou.

---