V ulicích dijonských

Za ruce se nedrží, vedou je bílé hole

kroky její, sledují vzdychy jeho

kožené brašny na ramenou, chtějí vymněnit si role

odkázáni sami na sebe, touží po světle denním

utíkají do temnot, oddají se pouze snění

po ulicích burgundských vinnou révou opíjí se

zavřeli víčka a vysnili si svět v jiném čase

ona panna, on rytíř v zbroji cínové

bodcem sráží slaměné panáky, v šatu barvy vínové

chodí si, mají jenou sebe

nečekají, slepé kroky zní jako šepot nebe