smysl zivota

         V životě člověka je spousta momentů

Začnu u toho když se narodíte ,nikdo si to z vás určitě nepamatuje, ale když se na to zeptáte svojí maminky ta na tento okamžik nikdy nezapomene

               Za nedlouho první vlásky,zoubky ,krúčky a první slova která nam zajišťují naše potřeby. Na tyto zážitky je také těžké si vzpomenout ,ale naše rodiče nám je donekonečna vyprávějí ,až podlehneme dojmu ,že si je skutečně pamatujeme alespoň podvědomě.

               Následuje ta tvrdá realita ,jak je težké rodičům vysvětlit co vlastně chcete-u někoho tato bariéra ještě nebyla zdolána .Jak je těžke sedět ,jíst , spát ,malovat ,zpívat ,psát,opisovat,podvádět a omlouvat se,občas něco ukrást a pak se za to moc stydět

          Prostě je toho tak strašně moc ,že clovek ani neví co dřív ještě .že vymysleli tu instituci jménem škola ,která by měla tyto schopnosti zajistit.někdo ji absolvuje se samými jedničkami někdo má jen ztěží výuční list ,ale pro skutečný život jsou tyto papíry nepříliš důležité

                 Každý si tím musí projít.Pro někoho bylo dětství nejkrásnějším ružovým snem pro jiného to byla děsivá černá můra.Kdo o tom asi rozhoduje?Život člověka závisí na tolika neskutečných maličkostech a možnost naplanování je  nemožná a tak se člověk mnohdy učí stylem ¨pokus omyl¨ a co jednou projde ,projde snad i příště.

               Pak najednou je tu puberta  a všechno co jste se naučily jako by se vám obrátilo vzhůru nohama Každý si asi vzpomíná na ten vzdor a nechuť se podřizovat těm hloupým radám rodičů. Po pár držkopádech si konečně uvědomíme ,že něco na těch  radach bylo…

                Pak následují první lásky,polibky,vášnivé noci a pak zklamáni a svíravou bolest na zvracení.

              A když už se jako cítíme dospělí táhne nás to pryč co možná nejdále od té naší rodiny, vesnice, republiky, světadílu ,abychom sobě nebo někomu dokázali,že jsem proste jiní lepší anebo je to útěk sám před sebou když si vlastně uvědomíme  podstatu svého skutečného já a máme predstravu že změna prostředí zajistí změnu osobnosti.

                  Po obdobi utěku přichazí stádiium smíření  sám se sebou se světem kolem nás a stím, že to všechno prostě tak je a mi jsem přece jen to malé smítko prachu v tomhle světe, ale přece jen máme to slovo a tu moc změnit tento svět k lepšímu at už je to v malickostech třeba, že dnes pustíte nejakou stařenku sednout v metru anebo  až extremně zastavit pálení pralesu v amazonii…

Každý tu máme nějaký úděl a nějaký smysl a je tak težké o někom řici ,že by bylo lepší kdyby nebyl ale i ten nejvetší grázl nám tu zajišťuje službu nejakého toho vzrušení ,jake by to bylo v takovém tom nudném světě kde to všechno funguje….?

  A tak závěrem této úvahy ve fázi smíření chci tímto poděkovat bohu ,alahovi,budhovi,hare krisnovi ,sanu babimu a  vůbec všem dalším inženírům tohoto magickeho bordelu…máte opravdu hodně težkou práci

    S momentem mých 30 narozenin chci vam timto stylem poděkovat ze jste spojili svoji cestu s mojí a zároveň vás pozvat na moji narozeninovou party

p.s. za spoustu krasných momentů