Masarykáč v Ostravě

Když jsem jen tak seděl a psal .

Masarykáč

 

Hejno holubic jarně lítá si v slunci nad hlavou

Křik veselých dětí z náměstí hladí duši mou

Odešel jsem sám tam, kde je relativní klid

Pro božskou inspiraci mezi vlastní lid.

 

Mezi smutnými a šťastnými sedím sám a  naslouchám

Na zapadající kotouč za panely úsměvem koukám

Jední lidé chodí z konce sem a druzí ze začátku tam

radost svěží z valícího se jara je všude kde se podívám

 

U pomníku, morového sloupu z těžkého sněžného kamene

Sedí muž s ženou hořící vášní ale bez zářícího plamene

Žena je škrtátko vlhké, a muž suchá tvrdá sirka

Chtěly by škrtat a hořet a pak lítat jak dvě  pírka

 

Na nebi vznáší se na  provázku reklamní bílý tučný balón

Za ním je čára páry z tryskáče rovná, jak přísný etalón

Jež mírou rychlostí na nebi matně  zhasíná a jinde leskle svítí

Vyletělo hejno holubic, ze zeleně do dětského stromového kvítí

 

Muž ve falešně luxusním saku snaží se podvědomně  ptát

Kdo chce mu nechat něco za ptaní  bez práce vydělat

Aby na luxusní auto, sny a život jen on snposky měl

a přitom přirozené krásy pohledu světa užit si zapomněl 

 

Někdo opodál stojí za mnou a na záda dechem mi kouká

a z pachu jeho, v hlavě rozkvetla mi veselé barevná louka

Zelená, plná jarní radosti, holub štěstí se ke mne přiblížil

půl metru ode mne krouží a prosí o drobek, aby zase žil.

 

Oranžová záře šťastně mi do očí, na stromy a domy svítí

Je to symbol pochopení rozkvétajícího jarního bytí ?

Muž v saku urputně přemlouvá na náměstí své lidi,

Aby platili za slíbené barevné pohledy v zimě  jež nikdy neuvidí

 

Červeně šacená žena  s úsměvem v rtech jde v ruku dál

S modrým mužem jež láskou svou cinkavou ji přesypal

Pak zjistí že kožené kapesní džbány jsou prázdné

Zaplnit je pak musí, aby bylo vše opět falešně vážné

Na Masarykáři tak to leží to a běží,

někdy lehce a někdy s těží.

---