Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seEpitafy - VII.
08. 03. 2009
8
15
1329
Autor
hunllef
a ten pokoj kde jsme spali
to chladné doupě
jemuž jsem se vzdali
tam se tolik smálo
bálo
milovalo
zdalipak jsi ho odsvětil
15 názorů
Ad moorgaan:
Neodsvětil, neopustil
navždy jsem v něm zůstal stát
a tělo přemístil do výkladní skříně
kde na pokoj můžu si jen hrát
a zatím
myšlenkám ukrytým pod polštáři
slzy padají na Tvůj epitaf
Lancelott: Ahoj ;) Děkuju a doufám jen, že Tvoje depka zmizí s mávnutím prvního kouzelného paprsku jara ;)
Ke všem Epitafům, co jich jen bylo od I až po VII:
Nevím jestli to byly epitafy, možná se jen v epitafech nevyznám, ale celkem sedly k pochmurné náladě dnešního dopoledne. Takže děkuji za prožitek a přeju pochmurný zbytek víkendu.
se slzou na srdci...smutný Lancelott
Tangens: ;) Ta Tvoje historka je hodně dobrá - tak nějak to bylo i s tím mým odsvěcením :D No a co se týče formy, tak nevím, jestli sis toho už všimnul, ale já žádné komplikované struktury nikdy netvořím...;)
tvoje basne nepotrebuji k dokonalosti nikoho.. sama umis dokonale to co chces vyjadrit!.-))
Díky, lidi ;)
Viki, Moorganovi patří mé vřelé díky, ale moje básně ho k dokonalosti nepotřebují :D
a on na to odvetil:
svěceně se jenom stvářil
když tvůj usměv tolik zářil
postel jestě uválená
lampa stolní povalená
kalhotky jsou pod postelí
...vzpomínce tak na truc čelí.../***