Jednou jsi dole a podruhý zas nahoře

PŘÍJEMNÉ PŘEKVAPENÍ
,,Dobrý den.Posaďte se.Dnes k nám do třídy přistoupí dívka.." otevřela jsem dveře a pozdravila.Nemohla jsem snést ty oči které se na mě upírali. ,,ÁÁ výborně slečno Flegelová.Je dobře,že jste tu tak brzo.Snad byste nám o sobě mohla něco prozradit!?" řekla paní učitelka a mě polil pot!Nebyla jsem zvyklá mluvit před lidmi a ještě k tomu cizími.Byla jsem nervózní!Strašně nervózní!!! ,,No..ééh..Ahoj.Já jsem Rachel a přestěhovala jsem se z Paříže..." zamumlala jsem,ani jsem neměla pořádně tušení co.Třída zatleskala a já si šla sednout hezky dozadu k oknu.Jakmile jsem si sedla všimla jsem si,že přede mnou sedí hnědovlasý a moc moc krásný kluk.Otočil se na mě a řekl:,,Tak tě tu vítam Rachel.Já jsem Liam.Velice mě těší" a jakoby se uklonil. ,,Jo děkuju."řekla jsem a začala psát to,co diktovala paní učitelka.Po hodině jsem si zbalila věci do tašky a chystala se jít do skříňky pro učení na další hodinu,jenže! ,,Rachel!!Počkej!" volal na mě nejspíš Liam,ale já jsem dělala,jako že ho neslyším.Bohužel mě dohonil a řekl:,,Můžu tě doprovodit?" nevěděla jsem,co mám odpovědět.. ,,No..jestli chceš." Liam se usmál a šel se mnou.
,,Tak ty jsi z Paříže jo?" ptal se Liam.
,,Hm.Vadí to snad nějak?" odpověděla jsem rychle.
,,Nene!Vůnec.Musí to bejt asi těžký opustit kámoše,co?" tak tuhle otázku jsem nečekala.
,,Nebudeš tomu věřit,ale neni to težký!Víš já jsem nebyla moc oblíbená.." jej tak tohle jsem asi říkat neměla.
,,Tak tady budeš!" řekl opět s úsměvem záhadný Liam.
,,No..uvidíme.." odpověděla jsem mu.
Doprovodil mě až k mé skříňce číslo 222.Opřel se o vedlejší skříňku a pozoroval mě.
,,Co je?"
,,Nesmim se dívat?"
,,Můžeš ale máš tady víc holek.."
,,Ale ty si...ty sii..ééé..jiná!Hele nemáš dneska po škole čas?"
,,Mam.Pročpak?" vykulila jsem na něj oči a pousmála se.
,,A nechtěla bys zajít třeba na oběd do Issisu?"
,,Jo to by bylo prima." řekla jsem bez váhání.
,,Tak jo.Já na Tebe počkam tady u sříňky.Domluveno?"
,,Domluveno." odpověděla jsem nadšeně.
Nemohla jsem uvěřit tomu,že jdu s LIAMEM na oběd.Po poslední hodině jsem si skočila do umývárny,abych se trochu nalíčila a upravila.Když jsem přišla ke skříňce,jak bylo dohodnuto,Liam tam už stál a z dálky se na mě zubil.
,,Tak.Můžeme vyrazit!" řekla jsem.
,,Bezva.Issis je kousek odtud,budeme tam tak..za 10minut."
Celou cestu se mě Liam vyptával na to,jak mi to šlo v bývalý škole a proč jsme se přestěhovali právě do Londýna.Ptal se mě na mé oblíbené věci a tak dále.Dorazili jsme do Issisu.Vybrali si jídlo a pití a opět si začali povídat.Bylo to..krásný povídat s nějakým normálním a milým klukem.Naobědvali jsme se a ještě asi půl hodiny si povídali.Pak už jsem ovšem musela jít a Liam se nabídl,že mě doprovodí domů.
,,Tak ahoj.Zítra ve škole." rozloučila jsem se s ním před naším domem.
,,Jasně.Zítra!" řekl a odešel.
Ještě nějakou chvíli jsem se za ním dívala dokud nezmizel za rohem.Přišla jsem domů a jako obvykle tu nikdo nebyl.Jen jsem si povzdechla a odešla do svého pokoje,kde jsem přemýšlela o mém prvním dnu na nové škole.

UŽ NIKDY
Ráno jsem se probudila s tak příjemným pocitem!Chtěla jsem se Liamovi ještě více zalíbit,a tak jsem si na sebe vzala to nejhezčí,co jsem měla - světle modré triko roxy s malinkými srdíčky,džínové tříčtvrťáky a klasická černá DCčka.Vlasy jsem si nechala rozpuštěné.Jen jsem je ozdobila černou čelenkou.Táta ještě spal,a tak jsem ho nechtěla budit.Vykročila jsem kupředu!
Když jsem přišla před školu všichni moji spolužáci stáli na rohu a něco si povídali.Nevím co,ale bylo poznat,že jsou rozrušení nebo dokonce zklamaní.Nechtěla jsem se k nim jen tak připléct,tak jsem jakoby nenápadně chtěla projít kolem. ,,Rachel!Zaplať pánbůh,že jsi tady." řekla mi nějaká holka od nás ze třídy.Jen jsem povytáhla obočí a chtěla se zeptat co se děje,ale holka (nejspíše Lucky) pokračovala:,,Já vím,že se ti to nebude poslouchat moc dobře,ale musíme ti něco říct..." opravdu jsem nevěděla o co jde,tak jsem mlčela a koukala na Lucky. ,,...víš,Liam šel domů a když přecházel,nevšiml si jedoucího auta a..."
,,Cože???Ne!To nemůže být pravda!Ne!" křikla jsem a cítila,jak mi po tvářích stékají slzy.Ostatní spolužáci se na mě dívali,jako bych byla nějaký mimozemšťan.Jen Lucky přišla ke mně a obejmula mě.Celý den jsem ze sebe nevydala ani hlásku.Přemýšlela jsem o všem,co mi Liam včera řekl.Už NIKDY neuslyším jeho hlas,už NIKDY neuvidím jeho krásný úsměv a už NIKDY si s ním nebudu moct promluvit.Lucky si sedla ke mně a utěšovala mě.Divila jsem se,že ostatní to moc nevzalo.Až po škole jsem se zeptala Lucky.
,,Lucky?"
,,Ano?"
,,Proč mám takovej pocit,že ostatním je jedno to s..s Liamem?"otázka vyzněla statečně,ale zatlačovala jsem slzy.
,,Byl zvláštní.S nikým se příliš nebavil.Právě proto jsme se divili,že si s tebou rozuměl.."
,,Mě to taky trochu šokovalo ale..."fňukla jsem a dala se do nepřetržitého hlasitého pláče.
,,No tak Rachel!Nebuď jako malá!Vždyť jste se vůbec neznali.Proč tě to tak vzalo?"
,,Víš o tom prd jestli jsme se znali nebo ne!A vůbec!To VY byste ho měli litovat!VÁS by to mělo mrzet.VY jste s ním chodili 8 let do třídy.Mě stačil jeden jediný den abych Liama dobře poznala a něco se o něm dozvěděla.."
,,Ahááá tak ty si ho dobře poznala jo?A jak moc dobře?"Lucky byla hnusná!Vzhledem k okolnostem.
,,Jo!Hodně dobře!" vyštěkla jsem na Lucky a utekla domů.
Odemykala jsem dveře a doufala,že táta bude doma.Ale nebyl.Už ZASE!Se slzami v očích jsem opět šla do svého pokoje,kde jsem si lehla na postel a opět přemýšlela o Liamovi.Vím,že pláč mi ho nevrátí,ale v mých myšlenkách bude navždy...

ALESPOŇ NĚCO
Zazvonil zvonek.Lekla jsem se,protože jsem právě připravovala toasty - moji večeři.
,,Tati!!!" zvolala jsem radostně.
,,Rachel.Ahoj.Promiň,že jsem včera dorazil tak pozdě,ale to víš - práce.
,,Jo jasně.To chápu.Dáš si toasty?"
,,Teď ne zlatíčko.Jdu s Cornélií na večeři.Nechceš jít s náma?"
,,S Cornélií?Ne děkuju." křikla jsem.
,,Ale no tak.Už bys ji měla brát jako člena rodiny Rachel!"
,,Já nechci aby ONA byla naše rodina..." řekla jsem zvýšeným hlasem,ale smutně.
,,Promluvíme si až přijdu.Ano?Už musím.Cornélie už na mě jistě čeká."
,,Tak běž!Aby se nezbláznila!Čau!" odpověděla jsem a popostrčila tátu ke dveřím.
Bože!Jak já tu Cornélii nesnášim.Cornélie je tátovo přítelkyně.Bohužel se objevila asi 14dní po maminčině smrti.Podívala jsem se na maminčinu fotografii,která visí hned u dvěří na chodbě.Vzdychla jsem a šla si pro ty toasty.Najedla jsem se a posadila se k počítači.Chtěla jsem si najít nějaké zájmové kroužky,abych na všechny ty hrůzy zapomněla,a tak jsem hledala a hledala... ,,Jéé!Hip-Hop!" řekla jsem si sama pro sebe.To je přesně to,co jsem hledala.Levný hip-hop.Za měsíc to stojí jen 8liber.Skvělý!Musim tam zajít.
Bylo sice sedm hodin večer,ale stejně jsem neměla co dělat,a tak se vydala na hip-hop.Pěšky mi to trvalo jen 20minut.Ještě se tam svítilo,tak jsem vstoupila dovnitř.Ve vrátnici jsem požádala paní,aby mi dala nějakou přihlášku nebo kontakt na hip-hop (mladší žačky).Byla velmi ochotná a pomohla mi.Domů jsem kráčila s přihláškou v ruce.Konečně se seznámím s někým novým a konečně si najdu kámoše.Pomyslela jsem si.
Doma už na mě čekal táta s Cornélií.
,,Jakto že jsi nebyla doma?Měli jsme o tebe strach"začal táta.
,,Na netu jsem si našla místní hip-hop a je to hodně blízko,tak jsem si tam zašla pro přihlášku.Aspoň budu něco dělat."
,,To je sice hezký,ale měla si mi nechat vzkaz.Tohle už nikdy nedělej Rachel!"
,,Jo neboj.Promiň.Ale víš kolik stojí ten hip-hop?" usmála jsem se na tátu.
,,Kolik?"
,,Jen 8liber na měsíc.To je dobrý ne?"
,,Ano.Já ti to rád zaplatím.A kdy tam budeš chodit?"
,,No každý pondělí,úterý,čtvrtek a pátek.Od 15:30 do 17:30.A začnu chodit od příštího týdne."
,,Dobře.Jsem rád,že si mi to řekla.Ale teď se jdi umýt a běž spát."
,,Tati!Vždyť je půl devátý!" uchechtla jsem se.
,,No vidiš!" zasmál se táta.
Šla jsem tedy do koupelny,dala si sprchu a šla si ještě číst.Otevřely se dvěře do mého pokoje a vešla Cornélie.
,,Můžu dál?"zeptala se,ale už byla uvnitř.
,,Hmmmm"
,,Tak se dáš na hip-hop jo?Taky jsem ho tancovala.Je to skělý!Bude tě to bavit Rachel!"usmála se na mě.
,,No...to je super."
,,Tak já tě nebudu rušit.Dobrou noc."
,,Dobrou"
Konečně je pryč!Copak mě zajímá,že tancovala hip-hop?Ne nezajímá!Ach jo.Radši už půjdu spát.

KRÁSNÁ SLEČNO
Jééé!Sobota!A je tak hezky.To bych mohla jít nakupovat..ale s kým!?
,,Dobré ráno!" pozdravila jsem všechny.
,,Spíš poledne ne?" odpověděl mi táta.
,,No..tak dyť to nevadí ne?Myslela jsem se že bych šla dneska nakupovat.Víš ňáký ty věci na hip-hop..."
,,To proberem za chvíli.Ale teď nevím jestli ti mám udělat snídani a nebo spíš už oběd?" zasmál se táta.
,,Já bych byla pro lívance k snídani.." usmála jsem se dokonce i na Cornélii.
,,Počkej Jacku.Já je udělám" nabídla se Corn. ,,A Rachel jestli nemáš naplánováno jít s někým jiným,tak bych s tebou šla moc ráda já.Teda pokud by ti to nevadilo.." Tato otázka mě trochu zaskočila, a proto jsem se udiveně podívala na tátu.Ten jen řekl:,,Já myslim,že je to dobrý nápad.Co Rachel?" když mě k tomu kope i táta tak asi s Corn přece jen půjdu...
,,Tak jo.Stejně nevím s kým bych šla.A kam vyrazíme?" otočila jsem se na Cornélii.
,,Protože je takhle hezky,tak bychom mohly zajet do bazénu,dát si tam pozdní oběd a pak jít třeba do Plazy.Přijímáš můj nápad?" zeptala se mě přátelsky Corn. ,,To zní skěle!" zaradovala jsem se.
,,No tak koukám,že jste mě úplně přehlídly,půjdu si raději číst." ozval se táta.
My s Cornélií jsme se uculily a začly do sebe cpát skořicové lívance.Corn říkala,že vyrazíme tak v půl druhé takže jsem měla čas si vše připravit.Nemohla jsem se rozhodnout,co si mám vzít na sebe,ale nakonec jsem vybrala džínovou minisukni,světle zelené tričko s krátkým rukávem,slabou černou mikču a k tomu černé balerínky.Můj pokus upléct si copánky mi nějak nevyšel,tak jsem si učesala obyčejný vysoký culík.S sebou si vezmu velkou zelenou tašku,do které si dám mé oblíbené černofialové plavky,menší bílou osušku,tři balíčky třešňových žvýkaček a peněženku s patnácti libry.Když jsem si vše potřebné připravila,šla jsem ke svému zrcadlu a začala se líčit bílými stíny a konturovací tužkou,jahodovým leskem a nenápadným třpytivým pudrem.
,,Můžeme vyrazit?" zeptala se mě Corn.
,,Jasně!"
Corn si vypůjčila tátovo auto,i když měla svoje,ale to taťkovo bylo o hodně hezčí.
Aquapark,do kterého jsme měly namířeno,byl od nás vzdálen asi třičtvrtě hodiny jízdy.Celou cestu jsem poslouchala svoji mp4 a občas si povídala s Corn.Cesta utekla poměrně rychle.Corn pro nás objednala skříňku a místo na ležení.V šatně jsme se převlékly do plavek a šly si nejprve dát 4bazény,jako rozplavbu.Poté jsme si zašly na bílý tobogán.Tento tobogán byl vlastně jako vodopád - jely jste rovně a pak najednou smršť dolů.Jely jsme s Corn současně a ječely jsme celou cestu.Celé vysmáté jsme utíklay na další,teď už méně "obtížný",modrý tobogán.Ten byl jen hodně zakroucený,ale zato pořádně dlouhý!Když jsme si zopakovaly asi 10 jízd,začalo nám kručet v břiše,a tak jsme si koupily jen takové ty malé rychlovky.Já jsem si dala párek v rohlíku s kečupem a Corn si objednala hranolky s tatarskou omáčkou.Usadily jsme se na naše lehátka a pustily se s chutí do jídla.
,,Počkej chvilku jen si odskočím." řekla Corn.
,,Čekááám..." řekla jsem s upatlanou pusou od kečupu.Jak jsem si pochutnávala na hot-dogu,vůbec jsem si nevšimla,že mě pozorují čtyři kluci,kteří právě vycupitali z bazénu ven.Stáli ode mne asi jen 5metrů.Oni se dívali na mě a já zas na ně.Bylo to poněkud trapné.Jeden z nich - vysoký,hnědovlasý,svalnatý a asi tak patnáctiletý,se najednou rozběhl ke mně!Chtěla jsem vypadat nenápadně,a tak jsem dělala,jako že něco hledám ve své tašce.
,,Dobré odpoledne krásná slečno."
,,My se známe?"
,,Ne,proč?"
,,No..,že se mi opovažuješ říct ,Krásná slečno,!"
,,Nemůžu projevit svůj názor?Já říkám zásedně jen pravdu." okamžitě jsem zrudla.
,,Éééééh.No..." začala jsem koktat a nevěděla,co mam říct.
,,A jak se jmenuješ,KRÁSNÁ SLEČNO?"ušklíbl se tak sladce,že to bylo nechutné.
,,Rachel." odpověděla jsem znuděně.
,,Přesně to jméno se hodí k tak krásným slečnám." on mě pořád bude provokovat!
,,A jaký jméno se teda hodí k namachrovaným svalnatcům?"tak a má to!
,,Jé!Ještě jsem se nepředstavil.Jsem Daniel.
,,Hmm...no tak jestli si mi chtěl říct jen ,krásná slečno, a vědět mý jméno,můžeš jít!"chovam se jak nafoukaná slepice.
,,Dobře,jak chceš puso.Ještě se uvidíme."řekl s vééélikým úsměvem a odkráčil si ke své partě.
Co to mělo znamenat!?Podala jsem si otázku vduchu.Daniel!Opakoval jsem.Ježíš to je děs.Tak krásnej kluk a já opět propásnu svou šanci.Bože!!!
,,Koukám že si to tu beze mě přečkala.." už jsem se lekla,že je to další kluk,ale byla to Corn.
,,Jo.Snad sis nemyslela,že se ohlásím jako ztracené dítě a vyvolam paniku v celym areálu." obě jsme vybuchly smíchy.
,,Tak jestli chceš,Rachel,můžeme jet do tý Plazy."
,,Dobře.Jen si zbalím věci."
Jen jsme se převlékly a vyjely do Plazy - největšího nákupního centra v Londýně.Od aquaparku nám cesta do Plazy trvala jen půl hodinky.Opět to uteklo hodně rychle,protože jsme si s Corn velice dobře popovídali.Jen jsem jí zatajila okouzlujícího Daniela...
,,Je 17:00 což znamená,že máme tři hodiny čas.Táta říkal,ať jsme do devíti doma."oznámila mi Corn.
,,Jééé.To je času."řekla jsem nadšeně.
,,Tak jdeme?"
,,Jooooo!"

KOUZLO HOT LOVE
,,Prosim?" říká Corn do telefonu.. ,,Ano jistěže přijedu.Hned jsem tam!" zavěsila.
,,Rachel je mi to opravdu líto,ale musím nutně do práce,myslíš,že zvládneš sama dojet domů?Nemám zavolat tátovi?"
,,Corn!Vždyť mi bude už 15!"
,,Promiň já jsem zapomněla" usmála se na mě.
,,Tak papa" rozloučila jsem se.
A tak kráčím sama osvícenou Plazou a přemýšlím.Koukám do země a nevnímám,co se děje kolem mě.Jdu a jdu a najednou do někoho narazím.Ani si neuvědomím,kdo to je a jen tak plácnu:,,Pardon.."
,,Panečku!To mám ale štěstí." řekne nějaký kluk.Jenže si poté uvědomím,že je to sladký Daniel z aquaparku.
,,Ježiši!To si ty!?" řekla jsem poněkud nesměle.
,,Jestli myslíš mě,tak ano jsem to já." odpověděl posměšně.
Chtěla jsem ho obejít a pokračovat dál v mém snění,ale!
,,Počkej!Rachel.."
,,Ty si pamatuješ i mý jméno?" vykulila jsem na něj oči.
,,Není nic,co bych o tobě mohl zapomenout."
,,Hm.No..tak já asi radši půjdu." achjo!Zase se červenám.
,,Ne,prosím!Nechoď pryč!" řekl s tááák krásným úsměvem,že se nedalo odolat a..
,,Dobráá no.A proč vlastně nemám jít pryč?"
,,Rád bych tě někam pozval.Co třeba na pohár?" mrkl na mě.
,,Když o tom tak uvažuju..jo přijímám.Proč ne!?" usmála jsem se.
,,Víš,že ti sluší když se směješ něž když se mračíš?"
,,Vím!" opdověděla jsem rozhodně.
Po tomto nečekaném setkání jsme se vydali do malé cukrárny,která byla v Plaze.Šli jsme vedle sebe mlčky.Až pak Daniel zakročil!Ne slovem,ale objetím.ON mě normálně objal kolem pasu!No řekněte - je tohle normální?Snažila jsem se jeho ruku odendat z mého pasu,ale nešlo to!
,,Můžeš mi to laskavě vysvětlit?" sykla jsem na něj.
,,Copak?" řekl opět s tím svým kouzelným úsměvem.Ach bože!On je táák sladký!
,,Proč mě držíš,jako nějakou svou přítelkyni!" bravo Flegelová!BRAVO!
,,Byl bych radši,kdyby tam nebylo to JAKO." povytáhl jedno obočí a zase se smál.
Na tohle už jsem neměla co odpovědět.Naštěstí jsme došli k cukrárně a Daniel objednal dva poháry ,Hot Love,.
,,A kde vlastně bydlíš puso?"
,,Na Brown street."
,,To je náhodička.Já bydlím hned naproti Brown."
,,Jo no to je skvělý."
Přinesli nám objednané poháry a my jsme se pustili s chutí do krásně vypadající Hot Love.Dojedli jsme a Daniel zaplatil.Já jsem se zvedla a měla namířeno vyjít ven.
,,Kam mi zas utíkáš?"
,,Snad sis nemyslel,že tady budu s tebou tvrdnout bůhví jak dloho."
,,Nemyslel,ale přál."
Opět mi došla slova a chtěla jsem utéct.Daniel mě však vzal za pas a odtáhnul mě do nějakého růžku.
,,Hééj!Co je?" zakřikla jsem.
,,Pšššššt!" dal mi svůj ukazováček na mou pusu.
Než jsem stačila něco říct - políbil mě.Bylo to tak...tak něžné a krásné.Nemohla jsem přestat.Asi až za dvě minuty jsem si uvědomila,co vlastně dělám!Líbám Daniela.Kluka,který je tak sladký a milý a...a prostě dokonalý.
,,DOST!" zaječela jsem až moc histerčivě.Daniel na mě ještě něco volal,ale já uháněla jako o závod na zastávku autobusu.
Tam jsem si sedla na lavičku a začala plakat.Neptejte se mě proč.Já to totiž nevím.Zapípal mi mobil ohlašující příchozí zprávu.Neznámě číslo!Rychle jsem si SMS přečetla,zněla asi takhle:
AHOJ.MRZÍ MĚ JESTLI JSEM TĚ NĚJAK PŘEKVAPIL NEBO ŠOKOVAL.KAŽDOPÁDNĚ SE TI OMLOUVÁM,ALE DĚKUJI ZA KRÁSNÝ VEČER.TA HOT LOVE ASI ZABRALA VIĎ? :) JESTLI SE TI TO LÍBILO,TAK JAKO MĚ,MŮŽEME SI DÁT REPETE.NECHCI TĚ DO NĚČEHO NUTIT NEBO TAK,ALE RÁD BYCH TĚ ZASE VIDĚL.
S LÁSKOU DANIEL xoxoxoxo
Jen jsem kulila oči na svůj display a nemohla tomu uvěřit.Nevěděla jsem,co odepsat,ale přece jen jsem něco dala dohromady:
TAKÉ JSEM SI TENTO VEČER VELICE UŽILA,ALE JEN..PROSTĚ NEJSEM NA TAKOVOU RYCHLOST ZVYKLÁ.JESTLI MĚ CHCEŠ VIDĚT,OZVY SE MI CO NEJDŘÍV.JÁ BUDU RÁDA.A SPÍŠ SE OMLOUVÁM JÁ TOBĚ,ŽE JSEM TAK ZBABĚLE UTEKLA.PROMIŇ DANE.
S LÁSKOU RACHEL :***
Ježiši!Co to dělám?Nejdřív se chovám jak malé děcko a pak píšu jak zamilovaná.No počkat!Nejsem já doopravdy zamilovaná?

DECH BEROUCÍ PODÍVANÁ
Přijela jsem domů uplně v šoku.Tátovi jsem řekla jen dobrou noc a šla okamžitě spát.Zdál se mi sen: Dostala jsem se na nejlepší střední školu v Londýně,prospěla jsem u maturity a vydala se cestou vysokoškoláka.Na vysoké škole jsem si našla svou doživotní lásku (mimochodem to byl Daniel),společně jsme dokončlili vejšku a vydali se do Austrálie,kde jsme bydleli až do smrti.Založili jsme si rodinku a byli šťastní...
Co to bylo za podivný a rychlý sen?Položila jsem si otázku v duchu,když jsem ráno otevřela oči.Bylo teprv devět hodin a táta s Corn ještě spali.
Přes bílé pyžamo s třešněmi jsem si přehodila světlounce růžový froté župánek a šla si udělat snídani.Klasická nedělní snídaně se skládala z čokoládových lupínků zalitých mlékem.Tuhle pochoutku snídám snad už od první třídy.Na dnešek jsem měla jasně stanovený program.Dopoledne si uklidit pokoj,po obědě si dát dvě hodinky pauzičku - poslouchání hlasité hudby a hraní na PC,odpoledne se učit dějepis,zeměpis a angličtinu,no a večer se položit do horké,bublinkovaté koupele.Dokonalé!
Táta s Corn se vzbudili asi až v půl dvanácté,tak je napadlo,že bychom si mohli zajít do nějaké dobré restaurace.Asi v půl jedné jsme se vydali do malé místní restaurace,která je hend za rohem.
,,Tak co si dátě dobrého?" zeptal se nás táta.
,,Mmmm...všechno vypadá lákavě,ale asi si dám...těstovinový salát s tuňákem." řekla Corn.
,,No...já si dám nugetovou pizzu.Pokud vás to nebude nějak lákat..."podívala jsem se tázavě nejprve na tátu a pak na Corn.Oba dva se dali do smíchu.
,,To zní skvěle Rachel.Tak dobrá já si objednám to samé,co ty" řekl mi táta.
,,Hele!To abych to ještě zvážila,co?"ozvala se Corn.
,,Jasně!"řekli jsme s tátou současně.
Nakonec jsme si všichni tři objednali nugetovou pizzu.Táta s Corn si dali bílé víno a já hruškové cappy.Pustili jsme se do jídla a moc si ho pochvalovali.
Dojedli jsme,ale ještě chvíli v restauraci pobyli.Musela jsem si odskočit.Trvalo mi docela dlouho než jsem toaletu našla.Chtěla jsem vejít dovnitř ale!Kdo si asi myslíte že přede mnou stál!?No ano!Byl to Daniel.
,,Ahoj puso" začal.
,,Ty mě sleduješ?" odpověděla jsem jako paní jedovatá.
,,To bych si nikdy nedovolil..nejspíš jsme se tu sešli náhodou.Jsem tu s rodiči na obědě a zahlídl jsem tě."
,,Jo se s svýma rodičema jsem tu taky...teda s tátou a jeho přítelkyní."
,,A mamka tu neni?" zeptal se aniž by tušil,že...
,,Ne.Bohužel." řekla jsem se slzami v očích a se vzpomínkou na maminku.
On si toho asi zřejmě všiml a hned navázal na nové téma.
,,A co děláš dneska odpoledne?Teda vlastně teď.." usmál tím svým kouzelným úsměvem.
,,No..měla jsem v plánu se učit,ale když navrhneš něco lepšího..!?"jéééé..
,,Kino?Pohár?Bazén?"
,,Já ještě nevím jestli mě táta pustí,ale zkusim se ho jít zeptat a můžeme vyrazit!?" usmála jsem se na něj.
,,Dobře.Tak za chvilku před restaurací."
Tátovi jsem řekla,že jsem potkala kamarádku,kterou jsem dlouho neviděla,a že si chcem někam zajít.Naštěstí se za mě postavila Corn a já byla propuštěna.Celé odpoledne jen s Danielem.No řekněte - neni to nádhera?
,,Vyšlo to." řekla jsem Danovi
,,To jsem rád.Tak kam bys teda zašla nejradši?" chytl mě za ruku.
,,Pojď na pohár." tázavě jsem na něj mrkla.
,,Dobrá,dobrá.Tak jdemééééé!" vykřikl a vzal mě do náručí.Uháněl se mnou jako o závod.Konečně mě donesl do cukrárny a gentlemansky mi pomohl z bundy.Bylo krásně,a tak jsme se posadili na venkovní terasu s výhledem na řeku,rozkvetlé barevné stromy,keře,květiny,v dáli jen zlehka viditelné vysoké mrakodrapy... Bylo to okouzlující až dech beroucí.Cítila jsem se jako v ráji - byla jsem s krááásným klukem mých snů,olizovala jsem velkou točenou jahodovou zmrzlinu s polevou a dívala se na to nejkrásnější panoráma na světě.Z mého snění mě vyrušila myšlenka.Jak jsem se tak dívala na tu nádheru,vzpomněla jsem si na Liama.Povzdechla jsem si a začala okusovat kournoutek z té báječné zrmzky.
,,Nepůjdem na procházku?" optal se mě Dan.
,,Ráda."
Kráčeli jsme podél řeky Temže.Drželi se za ruce a povídali si.Čas letěl a my se museli rzloučit.Už se stmívalo a kolem nás svítili jen pouliční lampy.Daniel si mě k sobě přitáhl,pohladil mě po vlasech a... políbil mě.
Neřekl nic,jen mě nežně a dlouze políbil.Odcházela jsem,ale on se za mnou ještě díval.

PRVNÍ HIPÁČ
Domů jsem přišla až hodinu po domluveném času.Táta přímo zuřil,ale mě to bylo jedno.Jen jsem se vykoupala a šla do svého pokojíčku.Stoupla jsem si před zrzacdlo a začala uvažovat.Chtělo by to nějakou změnu!Ale jakou?Do rukou jsem si vzala pár starších časopisů BG! abych se podívala na nějaké účesy,které by mohly připadat v úvahu.Když změna tak pořádná,takže jsem se rozhodla pro zkrácení až na ramena,obarvení na platinově blond a teď přijde to nejlepší - ofina!
Vsadím se,že ve škole mě nikdo nepozná.Na to,že jsem měla dlouhé,tmavě hnědé vlasy až pod lopatky a navíc bez ofiny,tak si myslím,že ta změna bude radikální!Do kadeřnictví si zajdu hned zítra,HNED po škole,abych na hip-hopu zářila.Usmála jsem se na sebe a šla spát.
Crrrrrrrrr.ÁÁÁ!!Né!Nesnáším pondělky!Protože jdu dnes poprvé na ten "hipáč" musela jsem si na výběru oblečení dát záležet.Zvítězily světlé zmuchlané džínsy,dlouhé černé tílko s hippies znakem a dva roztomilé culíky.Vcuku letu jsem doslova naházela snídani do sebe a vyrazila plná života do školy.
Vyučování se děsně táhlo,to asi proto,že jsem vůbec nedávala pozor.Byla jsem poniřena ve svých myšlenkách...
,,Konečně!" Říkala jsem si vduchu když jsem odcházela ze školy.Měla jsem namířeno do kadeřnictví jménem ,Craizy hair'. Posadila jsem se na křeslo a začala kadeřnici říkat,co bych si asi tak představovala.Pobyla jsem tam asi hodinku a půl,ale za to to stálo.Kadeřnice odkryla přehoz ze zrcadla a já se málem lekla sama sebe.Toho koho jsem viděla v tom zrcadle,to nebyla Rachel - nula,nicka,šedá myška, to byla Rachel - pořádná rebelka,koketa,číslo. Měla jsem z toho opravdu dobrý pocit.Teď jsem si musela pospíšit,jestli jsem na první hip-hop nechtěla přijít pozdě.Když jsem kráčela ulicemi směrem k hip-hopu,přišla mi SMS od Dana: AHOJKY.POŘÁD NA TEBE MYSLÍM.KDY TĚ ZASE UVIDÍM?PROSÍM RACHEL,ODEPIŠ.TVŮJ DAN.  Odpověděla jsem něco v tom smyslu,že až budu mít čas tak se mu určitě ozvu.
Nervózně jsem vkročila do domu určeném pouze hip-hopu.Uviděla jsem pár holek,které by mohly být stejně staré,jako já.Nesměle jsem řekla:,,Čau holky.Jsem Rachel a chtěla bych začít s hip-hopem.Prosim vás,nevíte kam mám jít?" Podívaly se na mě divně,ale vypadaly sympaticky.Po krátké konverzaci jsem se dozvěděla,že holky - Megan a Laura - začínají stejně jako já.Společně jsme našly naši šatnu a seznámily se s ostatními.