Život je pes

1.
V sedm už na mě klepala Suzen,ať prý okamžitě vstanu,jinak zmeškám domluvenou limuzínu.Ač nedobrovolně jsem vstala a odebrala se do kuchyně,kde na mě čekala máma.
,,No to je dost,že jsi vstala Wonder." řekla mi nepříjemným tónem.
,,Jo,taky dobré ráno mami."
,,Suzen ti připravila vafle s jahodami,tak se nasnídej a pojedeme."
,,Mňam!Moment!PojedeME?"
,,No jistě.Jedu s tebou do školy.Musím něco vyřídit s panem Greenem."
,,Ach táák.." odpověděla jsem s plnou pusou.
Ty vafle byly užasné!Jen jsem dopila kakao a šla se obléct. ,,Tak co si dnes vezmu?" zeptala jsem se sama sebe,když jsem za sebou zaklapla dveře.Probrala jsem svůj šatník,ale ne a ne nic vybrat.
,,Wonder!No tak pospěš si!" volala na mě Suzen skrz dveře.
,,Jo jasně Suzen.Dej mi tři minutky."
Víte,jakou dá práci vybrat to správné oblečení,učesat se a nalíčit během pouhých tří minut pod nátlakem naší spořádáné hospodyně Suzen?Myslím,že nevíte.
,,Ale ne!Jak to zase vypadáš Wonder?" zeptala se mě máma,když jsme byly uvnitř limuzíny.
,,Jako NORMÁLNÍ patnácti letá holka,mami!"
Moje máma nenáviděla můj styl oblékání.Nevím co ji vadí na krátkých minisukních,tričkách s nezvyklými vzory a na vysokých kozačkách.Fagt netuším co!
,,Tím mi chceš naznačit,že nejsi normální holka?"
,,Chci nazančit jen to,že chci žít normální život.A ne život zazobanců!" křikla jsem.
,,Jak já jsem k tobě přišla!Vychovávala jsem tě,jak se patří,ale tebe to zřejmě nezajímá."
To bylo poslední,co jsem od mámy slyšela,protože jsem měla puštěnou svoji mp3 - na "plné pecky".Další,co máma nesnášela - moji muziku.Podle mě Nirvána je skvělááá.
Konečně jsme dojeli před školu,do které chodím.Je to soukromá střední.Znáte to - všude bohatí lidé v čistých uniformách se sladkým úsměvem na rtech.Všichni se na mě dívali,jako na černou ovci rodiny.Pravda je,že jsem do společnosti příliš nezapadala,ale to proto,že jsem ani nechtěla.Nechtěla jsem být na soukromé střední plné inteligentích a hodných lidí.Chtěla jsem být rebelkou,které je jedno,že propadá z matematiky.Chtěla jsem být slavnou textařkou a zpěvačkou popové hudby.Ovšem to nebyl mámin sen,ale MŮJ sen,takže bylo jasné,že mi tohle nevyjde.Tedy alespoň ne TEĎ.
,,Tak ahoj mami."řekla jsem a bouchla dvěřmi.
,,Papapa zlatíčko." zamávala mi máma.
První místo,kam jsem vždy zamířila ze všeho nejdřív,byl automat na kafe.Mmmmm!Sladké kafe!Mňamka.
,,Ahoj Wonder." pozdravila mě moje kamarádka El.
,,Čau El."
,,Tak co,jakej byl víkend?Složilas něco novýho?"
El byla asi jedniný člověk,který mě chápal a sdílel se mnou mé zájmy.Byla součástí mého snu.Budeme slavné duo ,WéEl'.Já budu skládat písničky a hrát na kytaru a El bude zpívat.
,,Ale tak pořád stejný.Máma byla na těch svých večírcích a plesech,takže jsem měla dům sama pro sebe.Skládala jsem,ale pořád tomu mýmu stylu něco chybí.Nevim co to je,ale něco určitě."
,,A ukážeš mi někdy ty nový texty?"
,,Jasně.Nechceš k nám zajít třeba dneska po škole?"
,,To by bylo super Wonder,ale já mam hodinu klavíru.Promiň."
Jediný rozdíl,jaký mezi mnou a El byl,že ona měla spusta kroužků,které ji bavily.Kdežto já jsem se ,jen válela na posteli a koukala do vzduchoprázdna' (tohle je výraz mé mámy).Jenže já jsem nekoukala do "vzduchoprázdna",já jsem přemýšlela nad svými texty a snažila se přijít na něco,co by tomu dodalo ještě větší šmrnc a styl.Ale tohle máma nikdy nepochopí.
,,No..to nevadí.Domluvíme se na jindy."
V tom zazvonilo na první hodinu a my šly do třídy.
,,Dobré ráno třído." řekl náš pan učitel dějepisu.
,,Dobré ráno pane Browne." zadrmolila třída.
,,Tak,otevřete si učebnici na straně 78 a udělejte si výpisky.Já si mezitím vyzkouším."
Chvíli bylo ticho.
,,A od nudných výpisků bude osvobozen/osvobozena...tak třeba slečna Daltonová."
No "bezva" - jsem ústně zkoušená z dějepisu.Další předmět,z kterého téměř propadám.
Mlčky a s nabroušeným výrazem jsem se dopotácela ke katedře.
,,Slečno Daltonová,povězte mi něco o anglickém povstání."
Ježkovy oči!Co to je?Sakra,musím na něco přijít..
,,No...anglické povstání se odehrávalo v Anglii..."
Třída:,,Smích"!
,,...bylo to za vlády,ééé..no já mu teď nemohu přijít na jméno pane Browne,ale.."
,,Žádné ale,slečno!Nedostatečná!Sednout." řekl mi pan Brown.
,,Ahm..děkuji." zažvatlala jsem a šla si sednout.
Hodina se neskutečně táhla,ale co jsem s tím mohla dělat?NIC! O přestávce jsem měla namířeno do bufetu,pro svačinu.Procházela jsem chodbami té příšerné školy a dívala se do země.Někdo do mě vrazil a vylil na mě kafe.
,,Jéé...promiň." řekla jsem tomu krááásnému klukovi,který byl asi z druhého ročníku.
,,To je v poho."řekl ON.
,,Ne!Kvůli mě máš po kafi!Koupim ti nový jo?"
,,To v žádnym případě.?"
,,OK." usmála jsem se na něj. ,,Tak já už půjdu,tak zatim."
,,Počkej!Prozraď mi prosím svý jméno" řekl mi.
,,Wonder." odpověděla jsem a šla do bufetu.
Jako vždy tam nikdo nebyl,protože tihle lidé měli svačinky připravené už z domova.Já ovšem ne!
,,Jeden tvarohový šáteček,colu a čtyři jablečné pendreky,prosím."
,,Jistě." řekla mi Lilian,naše bufetářka. ,,Dělá to...libru a půl."
,,Díky.Nashle."
Už zvonilo na druhou hodinu,ale já jsem se táhla,abych přišla alespoň o kousek zeměpisu.Vkročila jsem do třídy a..
,,Daltonová!Zase pozdě.Píšu vám pozdní příchod."
,,Ano.Také dobré ráno paní Connorová."
Zapadla jsem do lavice a koukala do atlasu,který měla El otevřený.
,,Co máme dělat?"zeptala jsem se El.
,,Najít všechny průlivy a průplavy kolem Asie."
,,Hm"
Tím byla naše debata uzavřena,protože El chtěla dávat pozor.Já ale ne!!!Vyndala jsem si z tašky svou mp3 a schovala ji pod své dlouhé,vlnité,hnědé vlasy.Tímto způsobem jsem vyřešila hodinu číslo dvě.A teď přijde moje nejoblíbenější dvouhodinovka výtvarné výchovy.To byl asi jediný předmět,který mě opravdu bavil.Dnes jsme měli kreslit v gotickém stylu,což mě přímo uchvátilo.A konečně jsem mohla dělat to,co mě baví.Nevnímala jsem narážky lidí,kteří říkali:,,Hele Wonder zas vypadá jako nějaká šlapka." nebo: ,,Divim se,že už jí nevyrazili." ,,To víš.Má to tu zajištěné maminkou".Tyhle řeči jsem naprosto ignorovala a bylo mi to fuk.Byla jsem ponořena do svého díla.Čas letěl a výtvarná výhova bohužel skončila.Teď jsme měli hodinu psychologie se slečnou Mc'Donalovou'.Tahle učitelka byla v pohodě.Takže psychologie byl další předmět,který mě celkem zajímal a bavil.
O přestávce (před poslední hodinou) jsem šla do své skříňky,číslo 111,dát si tam nějaké učebnice.
,,Ahoj Wonder." slyšela jsem klučičí hlas.Otočila jsem se a zjistila,že je to ten kluk,kterému jsem vylila kafe.
,,Ahoj..no já nevim jak se jmenuješ." řekla jsem mu se smíchem.
,,Jej.Promiň ani jsem se ti ráno nepředstavil.Jsem Paul."
,,Takže:Ahoj Paule." usmála jsem se a on mi úsměv opětoval.
,,Do jaké třídy chodíš Wonder?"
,,Do prváku.Je to děs!"
,,Prvák byl příšernej s tím souhlasím,ale druhák je lepší." mrknul.
Zazvonilo a já jsem musela jít,protože na poslední hodinu angličtiny jsem nemohla přijít pozdě.
,,Promiň já fakt musim." křikla jsem už rozeběhnutá v dálce.
On se za mnou díval a mával mi.Achjo!Ten je tak sladkej.Paul!Nejkrásnější jméno na světě.
Po skončení nudné angličtiny jsem čekala před školou,až pro mě přijede Ben - náš řidič.Byl to skvělej týpek,s kterým se dalo normálně povídat.I SPROSTĚ!
Už zdálky jsem viděla nablýskanou černou limuzínu.
,,Dobré odpoledne,princezno." přívítal mě Ben.
,,Dobré odpoledne,králi." dali jsme se do smíchu.
S Benem byla opravdu legrace,takže jsme málem nabourali.Ale nám to bylo jedno.Hlavně,že jsme měli dobrou náladu.Řechtali jsme se jako střelení.
,,Díky za svezení."řekla jsem,když jsme dojeli domů.
,,Není zač,princezno." odpověděl Ben a odjel.
Jako vždy.Doma byla jen Suzen,která převlékala povlečení a chystala se jít připravit mi oběd.
,,Co si dáš dobrého Wonder?"
,,Špagety!?"
,,Dobrá.Za půl hodinky tě zavolám."
Odešla jsem do svého pokoje,hodila tašku do kouta a začala vybrnkávat své nejnovější písničky.Suzen i máma si na ten randál už zvykly,takže to ignorovaly.Hrála jsem a hrála.Když jsem si všechno nové vyzkoušela,na displeji mobilu mi zapípala SMS.Neznámé číslo!Rychle jsem SMS otevřela a nemohla věřit vlastním očím: UPLNĚ JSI MĚ UCHVÁTILA,JSI KRÁSNÁ,JSI MILÁ,JSI JINÁ NEŽ OSTATNÍ!ZAMOTALA JSI MI HLAVU BĚHEM 5MINUT.PROSÍM,PŘIJĎ DNES VEČER V 8 DO RESTAURACE ,SŮL NAD ZLATO'.BUDU TAM.TVŮJ VYLEJVAČ KAFE. :)
Wow!To je od toho krááásného kluka,s kterým jsem se seznámila u automatu.No to je super!Přemýšlela jsem,co si vemu na sebe,ale hlavně,co řeknu mámě!
,,Halo!Wonder!Máš tu ty špagety!" křikla na mě Suzen.
,,Jo!Už jdu."
,,Chutnají?" zeptala se mě Suzen,když jsem se zabořila do té mísy.
,,Jasně.Suzen já tu dnes večer nebudu,takže se mnou nepočítej na večeři."
,,A kam jdeš?Ví to už máma?"
,,S El jsme se domluvily,že si zajdeme na večeři.Jestli ti to nevadí..."
,,Mě ne,ale máma by to asi vědět měla ne?"
,,Jo.Až přijde,řeknu jí to.Neboj se Suzen."
Suzen se usmála a šla skládat prádlo.Já jsem šla vybírat,co si na sebe večer vezmu.
Bylo šest hodin a máma se vrátila z práce.
,,Ahoj mami." seběhla jsem dolů.
,,Ahoj zlatíčko.Tak co jak bylo ve škole?"
Musela jsem zapéct tu kouli z dějepisu jinak jsem na večeři "s El" mohla zapomenout.
,,Jo šlo to.Nic zvláštního."
,,Dobře.A už jsi se naučila na zítra?"
,,Ano."
,,Opravdu?"
,,Jo."
,,Jestli ne,tak mě je to jedno Wonder.To táhneš sama proti sobě.Je to jen na tobě."
,,Já vím.Mami,já jsem se na dnešek domluvila s El,že si zajdeme na večeři do restaurky.Máme sraz v osm,tak nevím v kolik přijdu ale napsala bych ti SMS kdy budu od tamtud vyjíždět.Můžu?"
,,S El kamkoliv Wonder.Ale nejpozději v deset budeš doma!"
,,Dohodnuto mami.Díky."
Vyběhla jsem schody do svého pokoje a začla s tím oblečením,líčením a česáním.

2.
Podívala jsem se do zrcadla a viděla holku s rozpuštěnými vlasy ozdobené jen čelenkou,jemným nalíčením - trocha řasenky,černá konturovací tužka a make-up.Na sobě měla černé tričko se stříbrnými flitry,krátkou džínovou sukni a hodně vysoké stříbrné kozačky.V ruce držela krátkou černou bundu a velkou stříbrno-bílou kabelku.
,,No..po pravdě řečeno se nepoznávám." řekla jsem si sama pro sebe.
Seběhla jsem do obývací pokoje a:
,,Tak já jdu mamí."
,,Pojď sem!"
,,Proč?"
,,Prostě sem pojď."
Znuděně jsem šla k mámě.
,,Co to máš na sobě?"
,,Oblečení,který nosim asi už...no dejme tomu,že pět let."
,,A to si takhle vymóděná jen když jdeš ven s El?Vsadím se,že ona takhle vypadat nebude."
,,Mami,my jdeme do skvělýho podniku.Nemůžem vypadat jako strašáci.A El..možná,že nebude vypadat jako já,ale to bude zřejmě tim,že ona neni já." skoro jsem řvala.Ale tak co,když je máma tak zvědavá...
,,A můžu já vůbec vědět kam jdete?Smím v této rodině ještě vůbec něco říct?"
,,Ale jistě.Jdeme do luxusní restaurace ,Sůl nad zlato'.Promiň mami,ale El už tam bude určitě čekat."
,,Dobře.Jsem to ale tolerantní matka,že?Bav se hezky,Wonder."
Je poznat,že je máma Blíženec.Dva lidé v jedné osobě,dva odlišné názory,prostě děs!
Do restaurace jsem musela jet místním autobusem.Tedy,ne že by mě Ben nechtěl svést,ale chtěla jsem před Paulem vypadat,jako normální holka.Ne zbohatlík z bohatlíkova.Věděla jsem,že lidé nesnáší snoby,zazobance.Nechtěla jsem jím být.Sice jsem měla uplně všechno,co jsem si přála,ale být normálním teenagrem má také své výhody.
Do restaurace jsem dorazila pár minutek po osmé.Už když jsem se tam blížila,z dálky jsem viděla Paula,jak nesměle postává před vchodem.
,,Ahoj.Promiň za to zdržení,ale jela jsem autobusem.Fakt promiň." řekla jsem,když jsem byla u Paula.
,,Ahoj Wonder.Jo jasně.Autobus jede pomaleji než limuzína.Chápu."
Slyšela jsem dobře?Limuzína?
,,Limuzína?"
,,No ano.Táta mi jednu schoval v garáži a až mi bude osmnáct,dá mi ji k narozeninám.To se mam co?"
,,Aha..no tak to se fakt máš." usmála jsem se,ale myslela si,že Paul je naprosto dokonalej a hnusnej snob.Bléé!Ani kytku mi nedal.Ne že bych toužila po dárku,ale myslela jsem,že přinést holce na rande nějakou drobnost je slušné.Šli jsme dovntř.Jako první šel samozřejmě Paul,ani dvěře mi nepodržel.Tsss!Machr!Ani nevím proč tu s ním ztácím čas...
,,Tak co si dáš Wonderko?" usmál se sladce,ale mě z toho bylo blbě!
,,Wonderko?Si v pohodě?Hele jestli si myslíš,že chci ňákýho namachrovanýho machra,kterej se jenom vychloubá a ani nemá základy slušnýho chování,jako si ty!Tak se ale sakra pleteš!" křičela jsem na něj a všichni v restauraci tu moji scénku pozorovali.Ještě jsem dodala: ,,Debile!" a utekla ven na zastávku autobusu.Jo,dobře Wonder!Teď jsi mu to natřela.Ten už tě nikdy neosloví!Ulevilo se mi.Usmívala jsem se a byla happy.
Když jsem dorazila domů,bylo asi půl desáté.Ohlásila jsem se mámě a šla nahoru.Dala jsem si sprchu a sedla si k počítači.Na myspace jsem se dívala na nějkaé kluky od nás ze školy.Narazila jsem i na Paula.Ty fotky co tam měl...no škoda povídat.
Probudila jsem se asi v 5 hodin ráno.Chtělo se mi zvracet,takže jsem běžěla na záchod a... ježiši!Co to je?Proč zvracim?Zřejmě jsem vzbudila mámu.Alespoň mi někdo držel vlasy.
,,Takhle tě do školy nepustím.Ukaž nemáš horečku?" řekla máma a sáhla mi na čelo. ,,Si horká jako kamna.Běž si lehnout,uvařím ti bylinkový čaj."
Poslechla jsem mámu a zavrtala se do peřinky.