Vánoční pohádka

Nastala ta krásná tajemná tma, která si budovala cestičku po celé vesnici. Vůně skořice, smaženého kapra a zralých mandarinek byla cítit po celém domě. Malá Hanička vymýšlela ve svém pokojíčku básničku:

                                                           ZVONEK ZVONÍ V PŘEDSÍNI,

                                                           SLYŠÍM JEJ  NEB ZDÁ SE MI.

                                                           KAPR VONÍ V KUCHYNI,

                                                           STROMEČEK JE ZA DVEŘMI

                                                           CÍTÍM VŮNI MANDARINEK,

                                                           PURPURY A SKOŘICE,

                                                           CÍTÍM, ŽE JSOU ZA DVEŘMI,

                                                           NAŠE MILÉ VÁNOCE!!!

                                                           V PODKROVÍ OHEŇ PRASKÁ,

                                                           KRB SI OHŘÍVÁ BŘÍŠKO,

                                                           JE TO POUHÁ LÁSKA,

                                                           DŘÍVKO JE MOC NÍZKO.

 Běžela s ní za maminkou, aby se jí s ní také pochlubila, jak umí vymýšlet. Maminka jí obdivovala a odpověděla jí tichým hlasem: ,,Kdybych měla klobouk, tak před tebou smeknu,“ A usmála se ,,Vezmi si zástěrku a pomůžeš mi  ozdobit perníčky.“ Anička přikývla a vzala si polevu ,,Mami, já začnu u rybičky! Ta bude krásná a bude se usmívat, jako tohle tvoje sluníčko.“ 

Tatínek přinesl stromek a pěkně ho ozdobil. Pak už vše nechal jen na Ježíškovi. Maminka svolala večeři. Všichni usedli a našli pod svým talířem krásnou šupinu. ,,Tak a teď nikdo nesmí vstát, jinak za rok umře!“ Řekla Anička ,,Máš pravdu… Jen abys nevstala ty!“ Odvětila maminka Aničce.

V kaprovi neměl nikdo kostičky. Za pár minut po večeři tatínek musel dojít na záchod a v tu ránu se ozval zvoneček. Anička chvátala do obýváku, aby viděla tu krásu jako první ,,Aničko, počkej! Napřed si hoď pantoflem. A až rozbalíš všechny dárky, tak si pustíme lodičky a rozkrojíme jablíčko.“ Anička si sundala svoji botičku a hodila jí za hlava prsty spadla ke dveřím ,,Mami, to zůstanu doma?“ ,,Ba ne Ančo, vezmeš si nějakého štramáka a přestěhuješ se k němu.“ ,,Maminko, můžu už rozbalit dárky?“ ,,Jistě že můžeš!“

Anička byla s dárky spokojena. ,,Že jdeme pouštět lodičky mami?“ ,,Ano, běž si pro skořápku, nalijeme dovnitř vosk.“ Malá dcerka přispěchala s ořechovou skořápkou. Když ji vypustila odplula na prostředek a připlula k ní loďka, která nepatřila nikomu. Mohl by to být její budoucí manžel?

I v rozkrajování jablek Anička uspěla. Objevila se jí tam krásná hvězdička. ,,Mám hvězdičku! Tati, pojď se podívat.“ ,,Krásná, krásná, puč mi nůž, já to také zkusím.“ Tatínek měl ve svém jablíčku také hvězdičku.

Nastal večer a Anička ulehla do postýlky se svým novým plyšákem. Dobrou noc!