Naučme se dívat na svět

Naučme se dívat na svět

Tento příběh pochází ze zasněžené zimní krajinky

Když se podíváte do dáli, vidíte všude samé bílé peřinky a        na stromech poprašky čerstvého sněhu. Zasypanou ves zdobí jemný obrys třpytivé krajky od slunce. Sluneční paprsky pomalu zesilují. Vypadají jako jehly a nitě, které párají sněhové povlaky.

Pod nohama vám křupají krystalky ledu a vy si připadáte jako v pohádce. Copak se v tomto území ztratily všechny barvy a odstíny? Je tento svět skutečný? Vždyť vypadá tak nezrádně, ale i čistě, chladně, ale i moudře. Už se začínáme bát, protože v normálním světě tohle není možné zhlédnout. Jako kdyby byl od skutečného světa oddělen tlustou zdí.  Je tohle vůbec možné? Jistě že ne. Tady není žádná zeď, natož lepkavá pavučinka, která by se ji snažila nahradit. Nasaďme si brýle a podívejme se pořádně. Toto je náš běžný život a kraj! Jen jsme na něj nakoukli z jiného úhlu. Právě z tohohle pohledu by se na něj měl dívat každý z nás.

Všímejme si krásy této přírody a kouzla naší země. Třeba i toho, jaká je krásná a průzračná voda v potoce, jakým líbezným hláskem zpívají ptáčci. Zahleďme se někdy na večerní oblohu plnou záře a půvabu pocházejícího z hvězd.  Celá je zahalena do kouzelného pláště plného tajemství. Nejhezčí však je bledě modrá obloha s něžnými obláčky a usměvavým sluníčkem. Ano, slunce má nad námi velikou moc, a je těžké si představit život bez něj.

 Položme si tedy otázku: Je pro nás příroda důležitá? Že je těžké odpovědět? I kdepak! Stačí si jen nasadit růžové brýle, které mnohým z nás chybí, a pak si možná odpovíte sami.