Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se1.díl - Divný sen
19. 03. 2009
0
1
429
Autor
Dashia14
Vymyšlím si ten můj příběh a jmenuje se Passed as a dream,v překladu: Uběhlo to jako sen. Každý díl, řečeno kapitola. Bude vycházet každou neděli a najdete to i na mé stránce www.it-never-came.blog.cz
Najdete také na mojí stránce: http://it-never-came.blog.cz/0902/1-dil-divny-sen .
"Dělej nebo zaspíš Karo (Meguro), honem vstávat." zařvala Kirinina Mamka ze dveří a zabouchla je "No jo už jdu."
Před školou
"Čus Tasuku nevíš koho budem mít za třídního?" pozdravila Karo
"To nevím, ale budem sedět spolu, co ty na to?"
"Jo třeba u okna ve čtvrté lavici, to je dobrý místečko."
"Počkat neslyšíš něco?"
"No jo ono zvoní."
"Já se bojím."
" A čeho?"
"Mají nějaký zvláštní kamínky hlavně jeden z učitelů a on se jmenuje Doreenaneh Linh(Dorínane Lin)."
" To je pravda, někde jsem to už slyšela, ale jestli ho budeme mít z nějakýho předmětu nebo bodejť za třídního tak mě potěš-"
"- panebože, ano Taso to už známe…nevolej ho pořád"
"..KRUCIIŠ poď ať stihnem naše skvělý místečko."
"JOOO!!!a netahej mě za ruku vypadá to divně."
"Před dveřmi stojí celá naše třída." promluvila Kara a mezitím skákala co nejvíc, aby se podívala co je napsaný na dveřích - koho mají za třídního…
"Neeeeeeeeeeeeee!!!." zařvala přes celý areál této budovy "To není možný ne-ne-ne a znovu ne já jej nechciii!!!"
"Hm….máte skvelýho učitele jak koukám….HI HI HI ." udělal na ně připitomělý úsměšek nějaký kluk z jiné třídy, který měl vedle sebe partu a ti se posmívali, protože věděli, co se s nimi stane…
Po chvilce
"Čauky Tasuku, co ty tu děláš?" Povzbudivě ji pozdravila Kimochi, její nej kamoška z tábora
"ahoj, jsem tu abych studovala ne?!" odpověděla trochu přidrzle se skloněnou hlavou. "A co je ti?.. - jo - už to vidím no, Doreenaneh Linh, tak já ti teď řeknu takovou věc, ale není srandovní abys vědela…"
Tasuku přikývla.
"Všichni Doreenaneha měli z nějakýho předmětu, ale to ani není historka a vy ho máte za třídního a ještě ze všech předmětů - pravděpodobně no…"
Po zvonění
"Tasuku říkala, že budeš v lavici semnou a ne Kaou! Já si tady sednu a buď odejde ona nebo tu budeme tři a já neodejdu! Jestli chcete být spolu, tak jděte někam jinam."
"No jasně poslední místo je ve předu u učitela. To si věříš že tam půjdu! "
"Ale moje kámoška říkala, že ty střely bolí, když letijou vzduchem - hodně dlouho chápeš?"
Do třídy přišel učitel ale Tasuku, Kara a Kao si toho nevšimly a hádaly se dál.
Učitel se na ně chvíli díval a asi po pěti minutách vytáhl z batohu, který měl u sebe, zelenou krabičku s hnědými a žlutými pruhy a hned nato osm kuliček, jak vyprávěla Kimochi.
Hodil je všechny na ty tři a v sekundě bez povšimnutí stál před nimi.
Tasuku se sehnula a vrátila mu dvě kuličky, Kao jednu a -…
…Kara - omdlela a upadla na zem. Chvíli se třásla skrčená v klubíčku jako kdyby jí byla zima a pak už se přestala hýbat úplně. Všechny její smysly fungovaly perfektně, jen její tělo ji neposlouchalo.
"No vidíte, to když někdo kecá, že?! Dopadne takhle a nechtějte, abych po vás taky pár kuliček hodil.
Celý den byla Kara na zemi. Celá třída už byla doma a ještě k tomu ji tam pan učitel nechal a zamknul. Její matka s otcem měli strach, že se nevrátila a tak zavolali do školy, ale učitel Doreenaeh Linh řekl, že ani nepřišla do školy.
Ráno Kara stále ležela na zemi…
Najednou otevřela oči a s hrůzou se dívala kolem sebe. Pot tváři jí tekla kapička potu a… ležela v posteli. Nebyla ale na ošetřovně - ležela ve svém pokoji.