Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebélá růže
21. 03. 2009
1
2
547
Autor
Zdeněk
Vás zelené mi louky,pláně,
z lesů pára,říše lepých sov.
Stálý obraz hbité mlsné laně,
na zapomenout není mnoho slov.
Zkvetlých poupat bylo v dětském oku,
na tisíc let křičí stále žít.
Přát zrcadlu v slze slaném moku,
bílou růži vidět lačně pít.
Na oblacích modrobílé řasy,
četnost mlhy brání touhu pjet.
Po obrně jazyk polk časy.
Nerozchodí mléčné zuby zpět.
Okamžik,ten zhojí čerstvou ránu,
moment chvíle,nové stopě vstříc.
Zapomenout?Ne,to nemám v plánu
a vzpomínat,ne,to nikdy víc.
Bílou růži nadál v srdci nosím,
jími květy jsem chtěl otřít svět.
Pamětí,jak po nájezdu vosím,
točím slova,jež roztočil děd.
Tě,maminko,tebe v čelní řadě,
s blondem vlasu vidím hrdě stát.
S letním sluncem mně v květnovém sadě,
bílé růže chuť prv dala znát.
Vás zelené mi louky,pláně,
lesy,stáje,vůně koňských hřív.
Navždy zapomenout nejde přece na ně.
A vzpomenout nešlo nikdy dřív.
z lesů pára,říše lepých sov.
Stálý obraz hbité mlsné laně,
na zapomenout není mnoho slov.
Zkvetlých poupat bylo v dětském oku,
na tisíc let křičí stále žít.
Přát zrcadlu v slze slaném moku,
bílou růži vidět lačně pít.
Na oblacích modrobílé řasy,
četnost mlhy brání touhu pjet.
Po obrně jazyk polk časy.
Nerozchodí mléčné zuby zpět.
Okamžik,ten zhojí čerstvou ránu,
moment chvíle,nové stopě vstříc.
Zapomenout?Ne,to nemám v plánu
a vzpomínat,ne,to nikdy víc.
Bílou růži nadál v srdci nosím,
jími květy jsem chtěl otřít svět.
Pamětí,jak po nájezdu vosím,
točím slova,jež roztočil děd.
Tě,maminko,tebe v čelní řadě,
s blondem vlasu vidím hrdě stát.
S letním sluncem mně v květnovém sadě,
bílé růže chuť prv dala znát.
Vás zelené mi louky,pláně,
lesy,stáje,vůně koňských hřív.
Navždy zapomenout nejde přece na ně.
A vzpomenout nešlo nikdy dřív.
2 názory
Zdeňku, jde spíše o vázaný verš a třebaže působí zastarale ve své formě, lze ho přijmout, poněvadž dobře koresponduje již s názvem a dobou, ke které je vázan. Navíc hodně slyším na upřímnost sdělení. Potvrzuješ to i výrazy ...pjet..lepých... Ještě bych dodadl, že ve třetí sloce ...polk... sice odpovídá celkově voleným výrazovým prostředkům, ale kvůli rytmu by mohlo být i polkl, aniž by to formu narušilo. Takovcý básní se zde neobjevuje mnoho, spíše jsou zesměšňovány právě pro onek starobylý ráz, ale mi se zdá, že tady je to v kontextu již zmíněné vzpomínky a doby v pořádku a není na škodu se i takto občerstvit.