Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

01

29. 03. 2009

307

Autor

Vincenzo

To mě tak napadá, řeknu si že něco napíšu a něco prostě vždycky napíšu! je to docela zábava...

Svádíš mě pohledem a já jsem sám, asi se neubráním. Tvých očí čarovných, moc dobře znám, před tvými zbraněmi se nezachráním… Ta hříšná hra začíná nevině. Sedíme při svíčkách, jen ve tmě, při víně a tvoje oči. Já se v nich topím, sedím a potím se a čekám na to, jak po mě skočíš.Ta divoká šelma co v tobě čeká na příležitost. Vyčkává tiše, jsi zvláštní bytost a mě podivný pocit svírá v břiše. Vlastně se těším. Těším se na to, až tvoje ostré drápy velké ztráty způsobí na mé holé tkáni. A z ran mi bude namísto krve téct jenom pocit slasti. Budeme v pasti. Miluji hraní. Hraní si na ně. Na malý zvířátka, na piraně. Na druhé straně tam na nás čeká, divoká řeka. Hledáme cestu, jak k ní doplout. Přes peřeje, přes silný proud, co místy stahuje a místy hřeje. Až najdem způsob, jak k němu blíž. Nade mnou, pode mnou, vedle mě i na mě, ale co hlavně, se mnou ležíš. A až to skončí, tak udýcháni zůstanem ztuhlí. A naše přání, co sme si přáli, splní se a my zralí a s úsměvem na tváři, krev se nám vaří. Pak řeknem „díky!“ A do vlastní kůže nás vrátí známé cviky a pocit nesmělosti, zase se vrací. Rozloučíme se jako dva malí zrádci. Zůstává poslední podmínka, že… Jedinou památkou, zůstane vzpomínka.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

01

Autor

Vincenzo

Sdílení