05

05

…ležím v posteli, nemůžu spát a tak si píšu slova podivná

a měsíc září, tak to mám rád, nějak mě dostala ta chvíle mizerná…

…mé pero, co píše, má dlouhý stín, darovala mu ho svíčka co září

nemůžu spát, jde na mě splín a ztichlá noční krajina lesklý třpyt hýčká –

a já, kruci, nevím co s tím když je tma, noc, a jen ta svíčka…

…přemýšlím o tom co bylo, přemýšlím o tom co bude,

zapomínám však, že je tu život a ten si žije okolo, všude...

            …i když svět spí a tichá je noc, tak se všude mezi námi dějou okamžiky,

a já je promarňuji ani neříkám díky, je to jak, jak nemoc...

…co bylo to bylo a nic víc z toho, co bude to není jasný,

život mi ubývá od slova slovo a já zapomínám, že teď je tak krásný…

…zapomeň na to co bylo, nemysli na to co bude,

vždyť žiješ zrovna teď a zrovna tady, netoč se zády a začni už žít a začni dejchat, ono to půjde…

…po hlavě vpřed! já nechci hnít…!