08

tahle je jedna z prvních

08

 

Víla, tancuje bílá a k tomu zpívá,

točí se pořád dokola.

Stmívá se v lese, stmívá,

ve tmě se skrývá

postava skrytá docela.

Dívá se, na ni se dívá,

jak je tam bílá,

ona ho spatří,

nastane chvíle zmatená.

 

V tu chvíli zastavil se čas,

 jejich pohledy setkaly se

a všechno světlo někdo zhas,

stáli tam ti dva na mýtině.

Oni tam stáli, dívali se

a jejich duše zmatený

už asi navždy spojily se

a cesty ven jsou zavřený.

 

Stal se z nich kámen, kámen, kterej tam doteď stojí,

kámen a v něm, a v něm jsou oba navždy svoji.

 

Ta chvíle ticha, ta temná chvíle rozhodla to.

Rozhodla navždy….neuváženě celkem vzato.

 

Neznali se, spatřili prvně svoje tváře,

ty tváře ve tmě a tma je dohromady sváže.

Ten příběh skončil, skončil tak rychle jak začal.

A já bych se nejraději lítostí nad jejich osudem ROZPLAKAL!

---