09

tahle se mi taky líbí

09

 

Pod lampu co ráno svítí i přes to, že tma šla spát

leží někdo, jehož žití, nabralo už rychlý spád.

Jeho život chutnal hořce od rána až do noci

a pod víčky modré kruhy, už mu není pomoci.

Prázdnou láhev v rukou svírá, zátku dávno ztratil už

ve škarpě pod lampu dřímá, téměř mrtvý, starý muž.

A zdá se mu krásný sen o tom jeho dětství

dostal řezu každý den poprvé jak po stý.

Často bál se přijít domů až jednou nepřišel vůbec

fotroj sbalil prachy k tomu moh‘ si nasrat otec.

A nikdo ho nehledal, když si sbalil svoje krámy

tak utíkal pořád dál, jizvily ho další rány.

Tak poznával chutě žití, jak se tak probíjel vpřed

nebylo to snadné bytí, zdál se všem jak hnusný vřed.

Utíkal až utek sem pod tu lampu která svítí

kde se smířil s osudem tady končí jeho žití.

Najednou se ze sna zasmál hezky nahlas od srdce

smál se a pak smát se přestal tam pod zbytkem měsíce.

Jeho život náhle skončil a ten chudák žil ho rád

často se v něm opil, postil nepřestal se nikdy smát.

Chuť nebyla vždy ta pravá, chutnal jak zkažený dech

zbyla tam jen lampa stará a on pod ní na zádech…

---