Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se13
Autor
Vincenzo
13
Jsem blázen, často jen, jen se točím v kole,
když na zem dopadám, říkám si ty vole!
Ty vole, ty blázne, ty zmatená existence,
jen tu lež a to mi věř, tak budeš všem za šílence.
Na zemi ležím si, ležím dlouho do noci,
ležím jak mrtvola, už mi není pomoci.
Divnej hlas začne zas z dálky na mě hovořit,
abych se vrátil zpět tak mě musí podpořit.
Šeptá mi do ouška povzbudivé informace,
na cestě, že potkám kolouška co bez legrace
naloží na záda mé bezvládné těžké tělo,
řeknu vám jak taxík, tak hezky se na něm jelo.
Nakonec ten srnec položil mě na matraci
Zatroubil, usmál se a popřál mi čest práci.
Pak už jsem ležel jen, nicota mě objímala,
opilá kapela při spánku mi v hlavě hrála.
Když jsem se, vzbudivší, ohledal, spočítal prsty,
okousán od myší, ty zmizely mezi ploty,
v kanálech, ve stokách, jako noty po slokách už jsou pryč.
A můj chtíč, už mě zas vede napříč,
světem co vídím jen já protože jsem blázen.
Jsem blázen, často jen, jen se točím v kole,
když na zem dopadám, říkám si ty vole!
To byl zas jednou den, další příjde a já v něm,
zažiju novou věc, snad přežiju.
Teď už však, na konec, s pozdravem váš šílenec!