15

15

Andělé z nebes na svět dávno zapomněli. Nestála za to ta do pekel jdoucí díra. A lidé kteří si vlastní osud zavinili, až do konce s předstíranou radostí a tancem na hrůzostrašný konec budou s úsměvem se dívat. Budou se smát a budou slavit, vysávat matku zemi, už tak zkrvavenou a v bezvědomí. Andělé nemaj důvod tyhle krysy dál chránit. Neodvděčí se a pomoci nebudou si vážit. Budou se jim vysmívat a do pekel horoucích se řítit, rychlostí zběsilou a ještě se tomu smát. Myslí si že jsou přeci páni všeho, všechno jim patří a před nimi se sklání. Tihleti bezvýznamní dýchači čerstvého vzduchu, před nimi nic neuteče, nic se neubrání. Pozemská cesta dávno ztratila svůj cíl, jde jenom o to, kolik si cestou nahrabeš. Nikoho nezajímá, kolik toho cestou zničíš a koho podrazíš, kolikrát dostaneš. A země trpí a nikdo ji neslyší anebo raději slyšeti nechce. Totální nezájem všechny nás ohluší, všechny naše otupělé smysly zaměstná, s sebou je vezme a už je nevrátí. Naše rasa nás všechny zrazuje. Už odmalička. Začne to a vratká, klikatá cestička, na konci temnota všechny nás pohltí. Jdeme tam sami, mozky si gumujem. Sám vlastně doufám, že nikdo nepřežijem. Bude to lepší , zemi se ulehčí. Ona si oddechne až nakonec my všichni na lodích zkázy do té tmy doplujem…