Ve stínu královské peruťe

Tuto povídku jsem sepsal pred dvěma lety což jsem tehdy chodil do 9 třídy. Prosil bych jen v případě že narazíte na chybu upozornit. Omluvte prosim velke části souvislého textu bez výrazných odstavců. Určitě to není bez chyb. Kritiku samozřejmě přijímám a rady do budoucna jen uvítám.

          Hitlerovo impérium se rozrůstá stále víc a podmaňuje si okolní státy. Jedna země za druhou skládají zbraně ,než aby byli rozdrceni jeho mašinérií. Celý svět si je vědom této hrozby avšak politika apeacementu Hitlerovi otevírá bránu do všech okolních států a umožňuje mu tak stále více zvyšovat svou moc, která už tak dosáhla neslýchaných hranic.
          Crawley malé městečko na jihu Anglie. Zde začíná příběh pětadvacetiletého muže Erika Petersona. ,,Vstávej" ozývá se matčin hlas odněkud zezdola. Pocit vzrušení, kterého byl už z rána úplně plný mu nedal spát a proto okamžitě vyskočil z postele a pustil se poranní hygieny. Dusot napovídá ,že Erik sbíhá ze schodů do jídelny. Jasný proud ranního světla Erika úplně oslepil a jeho zrzavé vlasy zářily pod ranním sluncem. Je hubený a tak na něm jeho šedozelená letecká kombinéza možná až příliš plandá.
          Jeho matka mezi tím poletuje po kuchyni a chystá snídani. Erik usedl ke stolu a znechuceně se podíval na něco co by mělo v následující chvíli procházet jeho útrobami. ,,Moc se neškleb! Vůbec nemám čas, spěchám do továrny!” Prohlásila matka a vyletěla ze dveří jako střela. Erikův pihovatý obličej se stále nechutně šklebil nad talířem s jídlem. Usoudil, že pro svoje dobro radši odsune talíř někam do rohu a půjde.
          Už od dětství byli jeho největší zálibou letadla a tak není divu, že teď ve svých osmnácti letech je u letectva jako letový instruktor. Miluje svou práci a za nic by neměnil. Pocit svobody jaký se člověku dostane, když létá po obloze jak se mu zlíbí je naprosto úžasný. A připravovat budoucí piloty na opravdové letecké souboje je záslužná činnost. Ale Erik si uvědomuje že válka s Německem si bude vyžadovat maximální úsilí. Náhle se ozve skřípění brzd a to je jasný signál že přijel odvoz na základnu.
           U vrátnice stojí voják, který jen tak bezcílně sleduje okolí. Jako by vítr kromě malých smítek odvál i jeho myšlenky. Erik k němu přistoupil a stoupl mu do výhledu. Pak teprve se voják probral, promnul si oči, zasalutoval a omluvil se za nepozornost. Erik si uvědomil že službu u vrátnice má už určitě pěkných pár hodin a tak nechal vojáka být a pokračoval dál.
            Když došel do plánovací místnosti byli tam už i ostatní instruktoři a všichni s podivem sledují že na tabuli je vyvěšen bojový plán kolem fronty. Všude kolem zní neklidný šepot. ,,Proč? Vždyť mi učíme bojovat, ale nebojujeme... Tak k čemu ta mapa?“ Erikovi se také jako všem ostatním honilo hlavou k čemu vlastně tam ta mapa je? Usedl do lavice a jen co se uvelebil tak vešel do místnosti nadřízený a všichni včetně ho pohotově povstali z lavic. ,,Pánové dnešní zasedání nebude jako ty ostatní při kterých si rozvrhneme úkoly na další měsíc, ale nyní tu půjde o vážnou věc. Obdrželi jsme naléhavou prosbu o stíhací piloty, ale ty nejlepší stíhací piloty! Vyskytl se totiž takový zádrhel na frontě. Ale to už bych prozrazoval mnoho a vy se dozvíte podrobnosti až na místě. Mimochodem když už je řeč o nějakém místě, pět z vás co tu tady sedíte bude v následující chvíli vybráno pro tuto akci a deportováno na nejmenované místo. Pět z vás sehraje opravdové letecké souboje proti opravdovým soupeřům, kteří s vámi nebudou opakuji nebudou mít žádné slitování.“ Erikovi i všem ostatním naprosto zatrnulo po těchto slovech... ,,Nyní držím v rukou složku ve které je pět jmen lidí, kteří se této mise zúčastní. A mohou to jen akceptovat. Držte se lidi, protože životy jmenovaných naberou obrátky“ Erikovi buší srdce natolik, že kdyby mu někdo řekl že ten tlukot slyší tak by mu asi uvěřil. ,,James Doherty, Phil Green, Robert Swan, William Murphy a Eric Petterson. Jmenovaní povstanou a odeberou se připravit k okamžité deportaci. James, Phil, Robert, William a Eric tedy prošli dveřmi a kráčí po volném prostranství směrem k ubikacím. Ani jeden z nich zatím není schopen jediného slova a tak mlčky všech pět kráčí muž vedle muž vstříc temnotě, strachu a utrpení ... vstříc válce.
          Erik usedl na postel a s podepřenou hlavou se dívá do tašky, kam si musí nachystat ty nejnutnější věci. Když vychází z ubikací směrem k letadlu určenému k deportaci, vidí jak ostatní čtyři kamarádi hrdě kráčí a tak Erika postupně opouští nejistota a strach, ale prolévá se v něm spousta vzrušení a hrdosti, že bude bojovat za svou vlast a v hlavě se mu honí jen myšlenky jak nepřítel nakonec stejně poklekne na kolena před mocným národem jako je Anglie. Všech pět stojí před letadlem a vidí jak k nim kráčí velitel. „Pánové chci vám říct, že mi bylo potěšením učit tak nadané piloty jako jste vy a říkám vám bojujte ze všech sil a uvidíme se na konci války, kdy společně oslavíme triumfální vítězství.“ Zasalutoval a my nastoupily. Motory hrály krásnou melodii pro uši pilotů. Zvedání otáček, odbrždění a letadlo se začalo rozjíždět. Vzlétli jsme bez problémů a letadlo nabírá výšku. Poslední okruh nad letištěm a let podle kursu.      
           Během letu se všech pět zabavilo různým vtipkováním, převážně na účet A. Hitlera. Zábavu však náhle přerušil výbuch a za ním následovalo prudké ztočení doleva. Každý se rychle něčeho pevně chytl a s hrůzou čekal co bude dál. Další rána opět následovaná prudkou změnou kursu. „Jste v pořádku“, ozývá se pilotův hlas. „Blížíme se k frontě a jak jsme očekávali,  začali na nás pálit z flak kanonů. Naštěstí není palba tak hustá, aby jsme se museli něčeho obávat, ale přesto kličkuji po obloze.“ Erik pevně svírá madlo a v duchu si říká „bože ochraňuj nás“. Pilot stále kličkuje a snaží se tak co nejvíce zmást vojáky na zemi, kteří proti němu vedou palbu. Sem tam se stane že projektil z flaku vybuchne celkem blízko a letadlo se celé otřese. Po několika hrůzyplných minutách se dostanou z dostřelu a konečně pokračuje klidnější let.
          Po chvíli se všichni uklidnili a započali novou debatu, ale to ještě netuší, že osud se s nimi opravdu nehodlá mazlit. „Stíhači na jedenácti hodinách! Eriku běž na hřbetní kulomet, Phile ty si vem ocasní, Jamesi a Roberte vy se chopte těch bočních. Nechť souboj započne!“ Erik doběhl ke kupoli s kulometem a zasunul pás s nábojnicemi do kulometu. Zatáhl za páčku a cvaknutí prozradilo, že je připraven k okamžité palbě. Němečtí stíhači jsou na obzoru a jde zřetelně rozpoznat že se jedná o tři Bf-109. „Připravte se pánové!“ Stíhači se rozdělili svůj útok na tři směry. První nalétává zespodu. Phil si všimne této hrozby a upozorní pilota, protože ocasní kulomet není schopen střelby tímto směrem. Pilot pohotově strhl letoun prudce doprava, aby James, který sedí za bočním pravým střeleckým postem. „Vidím ho vidím!“ Ozval se Jamesův hlas. „Tak ho sundej!“ Pobízí ho kamarádi. Stiskl spoušt a kulomet spustil ohlušující střelbu, nalétávající pilot okamžitě přerušuje nálet a vyhýbá se salvě kulek. Odlétá pouze s prostřelenou nádrží, ale v tom už se chystají na nálet ostatní dva stíhači. Německý letoun se vznesl vysoko nad ně a prudce nalétává. Erik, který sedí za vrchním palebním postem se ted soustředí jen na to, aby zacílil dříve než ho stíhač pokropí težkou salvou z kulometů. Dostává letadlo do křížku a pálí! Německý stíhač neohroženě stále nalétává a vůbec nereaguje na to, že Erik spustil obranou palbu. Když ale vídí, že soupeř nehodlá ustoupit, on sám úskokem opouští vrchní střeleckou kopuli a dopadá na podlahu letadla. Ozve se střelba a letadlo dostává mnoho a mnoho zásahů. Kulky sviští skrz neopancéřovaný trup. Erik jako zázrakem vyváznul bez zranění ovšem všímá si, že tesně vedle jeho rozkroku je díra v trupu o velikosti asi tří palců. Z hluboka si oddechl a když už se chtěl zvednout z podlahy letuon se začal naklánět. Rychle se chytl madla, aby nespadl. Stejně bylo divné, že neslyší obvyklý pilotův hlas, jestli jsme všicni v pořádku. Obrátí svůj pohled směrem k pilotovi. Pilot sedí v sedadle, ovšem s průstřelem hlavy. Erik nezačne zmatkovat, ale běží se rychle ujmout řízení a snaží se vší silou vyrovnat. To je ale poškozeno. Nastává hrozná panika, Erik se rozbíhá a křičí na ostatní ať vyskočí! James, Robert a William, který jim pomáhal, se už zvedají a utíkají ke dveřím. Výbuch a letadlo se rozlamuje na poloviny! Erik se rychle chytí madla a druhou rukou pevně svírá Jamese, který byl nejblíže k němu. Celé to začíná rychle rotovat a Erik s Jamesem se stěží dostávají k oněm dveřím. Popadají padáky a vyskakují! Padají střemhlavým pádem a tak tak se nasoukají do padáků. Erik prudce trhá za šnůru a jeho padák se úspěšně otevírá. To samé James a také úspěšně. Pomalu klesají, dunivý zvuk se ozývá nad nimy. Obrátí hlavy nad sebe a v tom okamžiku kolem nich prolétne přední část letadla. Plachtí na zem a vidí jak se za obrovského rachotu obe casti letadla střetávají se zemí.
           Slétnou až na zem a běží k troskám. Kabina naprosto rozdrcená drtivým dopadem na zem, všude kolem kusy železa a jiné části. Polovina trupu byla těžko přístupná, ale bylo nutné zpálit plán letu a vzít lékárničku a jiné potřebné věci. Vlezli do trupu, ale po kamarádech ani stopy. Erik hledá těla kamarádů. James k němu přistoupí položí mu dlaň na rameno a potichu pravý ,,nech to být, kamarádům už život nevrátíš. Musíme jít za chvíly jsou tady němci." Erik poklekne na kolena, sevře ruce v pěst a v tento den přísahá, že se pomstí, pomstí se za své padlé přátele. Skloní hlavu a vydí na zemi fotografii. Pozvedne ji a vidí, že na ní je Phill Green, ze svou ženou a sedmiletou dcerou Angelou. Vžene mu to slzy do očí. Pomyslí na to jak je válka krutá a jak vysvětlí Phillově rodině jeho smrt, ale to nic není oproti tomu jak jen proboha vysvětlí té holčičce, že tatínek už se nikdy nevrátí domů...
          Slunce krutě spaluje jejich záda a oni stále kráčí směrem k základně, která by se měla podle mapy nacházet už jen pár kilometrů stejným směrem. Na určené místo dorazí až k večeru. Poté co je spatří hlídka, předvede je před velícího základně. Po důkladné vysvětlení co se jim na cestě sem přihodilo, velitel vyjádřil svou lítost nad padlými a oba poslal do postelí, ať si odpočinou.
          Ráno je čekal jako každého budíček a povinnosti. Letecká základna, která má být další dva roky jejich domovem, se rozléhá mezi dvěma lesy na rovné ploše. Je to docela moderní základna, která je určená k uskutečňování útočných misí na nepřátele. Celý den se seznamovali s novým prostředím a plánovali každodenní útoky na německé zásobovací konvoje. Je půl desáté a Erik s Johnem se právě chystají jít spát. Jdou rovným směrem k ubikacím a jejich potiché rozprávění přeruší siréna.
          Varovný zvuk sirény ohlašuje nepřátelký nálet na letiště. ,,Alarm všichni piloti okamžitě do strojů! Neprodlené nasazení na obranu před nepřáteli." Oba běží ke svým letadlům. Všude se rozsvědcují světlomety a hledají na obloze bombardéry. Ohromná protiletecká palba byla spuštěna a už není téměř slyšet vlastího slova. Erikovi proudí do krve adrenalin, v žilách mu koluje nespoutaná verva do boje a myšlenky se vznáší stejně jako letoun, hned poté co dostal povolení ke startu. Krouživým stoupáním se pomalu dostávájí k nepřátelům. Vystoupali do stejné výšky a blíží se k cíly. Jsou si plně vědomi, že životy všech vojáků na základně jsou v jejich rukou. Když nedokáží včas sestřelit bombardéry, tak bude nejméně polovina letiště srovnána se zemí. Všicni piloti, celkem šest, rozjíždí závod s časem.
          Letí na plný výkon a konečně se před nimi vykresluje několik bombardérů letících ve formaci. Mohutné, vyzbrojené stroje ze kterých jde strach. Erik dostane z rádia rozkaz k zaujmutí bojové pozice. Vystoupá o stopadesát metrů výše a oznámí velícímu, že je připraven. Buší mu srdce div se nerozskočí. Pohlédne z kabiny a vídí jak ostatní zaujímají své bojové pozice. Světlomety protínají temnotu. Najednou se ozve obrovská rána, až se Erik lekne. Jeden z nepřátelských letounů dostal zásah do pravého motoru a v plamenech střemhlav klesá z oblohy. Erik uchopil knipl ještě pevněji a vyčkává. Nastává rozpočítání cílů. Vteřiny nepětí a ,,teď“ rázný rozkaz odstartoval bleskový úder. Jakmile zaůtočily byla také zpuštěná obraná palba z bombardérů. Nalétávají a poškozují nepřátele ze všech směrů. Zmatený nepřítel doslova sype tisíce střel proti stíhačům. Vše vypadá dobře, až do chvíle kdy se z rádia ozve poručík Garison. ,,Dostal jsem to! Dostal jsem zásah, jsem v plamenech, vyskakuju!“ Naštěstí vše proběhlo v pořádku a všichni vidí, jak poručík bez obtíží vyskočil a rozevřel padák. James který také sledoval tuto situaci je vyrušen otřesem letounu. Záhy zjištuje, že ocasní kulomet jednoho bombardéru se začal soustředit na něj. James prudce kličkuje a kolem něj sviští spousta kulek, jenž jej tak tak míjí. Naznačí směr letu, ale přitom strhne řízení na druhou stranu načež se dostane do vývrtky a propadne se o dvacet metrů níže. Zmatený kulometčík střílí vysoko nad Jamese a ten využije této příležitosti pro rychlý výpad. Zacílí a uštědří nepříteli velkou dávku z kulometů. Motor vzplanul a letoun se snáší k zemi. James nahlásí sestřel, ale najednu u bombardéru vzplane od motoru unikající palivo a během dvou vteřin je v plamenech celé levé křídlo, načež se ozve mohutná exploze a celé letadlo vybouchne. James, který se právě nachází ve svém stroji asi deset metrů za vybuchujícím letadlem je zasažen nejvíce. ,, Nevidím, nevidím,“ křičí  panicky James do rádia. ,,Vydrž!“ volá Erik a letí k němu. Proletí v těsné blízkosti a vidí, že sklo v Jamesově kokpitu je proražené a z motoru uniká olej. James prudce klesá a neodpovídá na volání z rádia. Erik usoudí, že kvůli ztácení krve upadl do bezvědomí. Nahlásí to základně a dva světlomety se zasoustředí na Jamese. Řítí se dolů a za ním se táhne tmavě šedá čára unikajícího oleje. Erik na něj stále křičí, až se nakonec dočká odpovědi. James se probral z bězvědomí a rychle se snaží vyrovnat letoun. Erik ho pomalu navádí směrem k louce, kterou společně zahlédli cestou tam. James chvílemi upadá do krátkých bezvědomí, ale daří se mu, ač vůbec nevídí, letět podle Erikových istrukcí na louku. Poslepu přistáva bez podvozku, tvrdě dosedne na louku. Z letiště už jede jeep na pomoc Jamesovi. Erika přepadne obrovský vztek a rchle naber výšku. Je v bojové pozici nad jedním z bombardérů. Střemhlav se vrhá na cíl a spuští palbu. Nepřátelký letoun dostává naspočet zásahů do pilotní kabiny. Kabina je úplně rozsekaná a z padajícího stroje vyskakuje v naději na záchranu německá posádka..  Nálet je zmařen a podle čísel letadla dosedají zpět na letiště.
          Poté co všichni podají hlášení o akci je zavelen rozchod a Erik spěchá do nemocnice za Jamesem. Ten leží obvázaný na posteli, neboť utrpěl tržné rány, když se na vysypali střepy z kabiny. James se dostával z tohoto stavu ještě dluhé dva měsíce po jejichž dobu létal Erik jako obránce eskortů a připočítal si čtyři sestřely. Poté co se James uzdravil, létali spolu a stali se z nich obávaní stíhači, ale také přátelé na život a na smrt.
       Avšak nic netrvá věčně. Dostali jsme zprávu od vedení, že na Hitlerův příkaz byl sem do našich končin převelen Erich Hartmann. Je to stíhač, kterého učil létat sám bůh, jak vypovídají piloti, jenž přežily setkání s ním. Po této  ,,povzbuzující“ zprávě je čeká úplně rutinní úkol. Dopravit dva zásobovací letouny na letiště poblíž fronty. Erik a James velí každý své vlastní čtyřčlené skupině. Započala očekávaná protiletecká palba ze strany nepřítele. ,,Zvětšit  rozestupy“ nařídil erik eskadře a formace se roztáhla do stran. Takhle budou méně zranitelní od protiletecké obrany. Erik si v duchu říká ,, ještě tři kilometry   a dosáhneme posledního otočného bodu a za ním už následuje jen cílové letiště. Poklidný let, James dokonce místo řízení sleduje fotku svého děvčete, jenž má  nalepenou na skle kokpitu. Jeho upřené soustředění na fotografii však přetne silné šumění rádia. Zeptá se co de děje, ale nikdo neodpoví. To může znamenat jen jediné, a to že někdo záměrně používá rušičku, aby znemožnil rádiovou komunikaci. Usilovne se rozhlíží do všech stran po něčem co by potvrdilo jeho  myšlenku. Nečekal dlouho a mohl se presvědčit na vlastní kůži.
         Z čista jasna se za nimi vynořili ukryti v mracích nebeští rytíři! Nebeští rytíři jsou členové eskady pod Hartmannovým vedením. Perfektě provedený překvapivý útok všechny zaskočil. Začala válečná vřava, všude kolem sviští střely. Každý dělá, jak nejlépe umí, aby unikl palbě soupeřů. Rádio je opět v provozu a Erik rozkazuje zásobovacím letounům, aby drželi formaci. Unikl soupeřům a dívá se na situaci.   „Dvanáct němců se vyřítilo z oblak a překvapivým útokem nás napadli“, hlásí Erik základně. Letci agresivne doráží na eskort a na piloty. Erik proto neváhá a vrhá se zpět do souboje. Z rádia žádá o pomoc plukovník Finigan. Je pronásledován dvěma stíhači a protože jej erik právě zahlédl, tak mu letí na pomoc. Plukovník uniká jak jen může ale pronásledovatelé jej pomalu dohánějí. Erikovi proudí adrenali v krvi. Žene letoun na plný výkon. Konečně se mu povede přiblížit k pronásledovatelům. Dokonalá střelba zkušeného pilota poškodí těžce protivníkovo letadlo a ten je nucen přistát. Stále je tu však ještě jeden, který plukovníka zasáhl do směrovky. Erik vkládá veškeré své úsilí do letu. Vidí že ho nestihne   sestřeit tak alespon vypálí naslepo salvu, kerá naštěstí splnila svůj ůčel. Pilot se zalekl a nechal plukovníka být. „Díky Eriku Zachránil jsi mi život“, ozvalo se z rádia. Stalo se však nečekané. Z ničeho nic se tu objevil sám Erich Hatrmann. Střemhlavě se pustil na Finigana a naprosto mu rozstřílel kabinu.  Plukovník je jistě mrtev, jeho letoun se řítí k zemi a následně se roztříštil o zem. Nahlý pocit, který přepadl Erika je nepopsatelný! Směs adrenalinu, nenávisti a touhy po pomstě. Vrhl se zběsile za Hartmannem. Ten si toho všiml a letí střemhlav dolů. Oba letí těsně nad hladinou řeky, která tudy protéká. Erik po něm střílí, ale zatím bezůspěšně. Pronásledování nemá konce, velice dobrý Hartmann přesně ví co dělat, aby unikl střelám. Letí sotva dvacet stop nad zemí. Erik přizve na pomoc Jamese, aby mu nadletěl a společně že jej dostanou. Plán to byl dobrý, ale i tento tah velice zkušený protivník vycítil a bleskove tomu předešel a zmizel v oblcích.
          Když se znovu objevil letěli s ním i dva další stíhači a všichni vrhli se na Jamese, zatím co Erich na Erika. Erik předvedl ukázkový výkrut a ocitl se za nepřítelem. Avšak James měl problém. Stíhači jej dostihli a poškodili mu řízení letadla a tak se musel Erik vzád dobré střelecké pozice, aby  zachránil svého kamaráda. Kdž se k Jamesovi nedostane včas, hrozí, že ho bezmilosti sundají z oblohy. Hartmann se opět zratil z dohledu, ale Erik to ignoroval, protože se soustředil pouze na záchranu přítele. Řekl Jamesovi, aby slétl níže a excelentně němce rozehnal a při tom zvládl i jednoho z nich sestřelit. Ale opět se z mračen vynořil Hartmann, ale tentokrát bylo zle. Byl totiž přesně za Erikem a spustil palbu. Kulomety se rozzářily, když z nich šlehal žhavý plyn. Ozvaly se rány a z motorů Erikova letadla vyšlehly plameny. Olej se začal rozlévat i v kokpitu. Poté vzplanul, celá kabina je v plamenech. Kryt se zasekl a Erik buší pěstmi do skla, poté vytáhne zbraň a dvakrát střelí. Sklo se rozlétne a on se protáhne ven z letadla. Padá volným pádem a v poslední chvíli zatáhne za padák...
      „Už se probouzí!“ Erik pomalu otevře oči a podívá se na sebe a vidí, že má popálenou ruku a pořezané břicho od skla, když vyskakoval. Rány má ovšem ošetřené. Pozvedne hlavu a před sebou vidí staršího muže se dvěma ženami. Všichni se představí a on zjistí, že jsou to farmáři z Normandie. Jejich statek je velice odlehlý od okolních vesnic a tak sem válka nepronikla natolik. Poté co se Erik zotavil pracoval na statku, aby se ukryl před němci. Jeho štěstí spočívá v tom, že jaho matka je francouzka a otec angličan. Proto mu nedělalo problém oprášit pár let nepoužitý francouzký jazyk a přebývat an statku. Kdyby se pokusil o návrat do anglie, byl by určitě němci zadržen a zabit, proto zůstal v Normandii po zbytek války.
          Mimo jiné se oženil s krásnou dcerou farmářů a založil rodinu. Po válce napsal domů dopis, že je v pořídku a že se určitě někdy přijede podívat. Shledal se i s Jamesem Dohertym, který přežil válku a vrátil se zpět do rodné Anglie. Erich Hartmann, letec, který setřelil ve válce Erika zaznamenal ještě mnoho úspěchů a stal se nejlepším stíhacím pilotem druhé světové války.
       Osud si s lidmi pohrává jak se mu zlíbí a my se s tím musíme pouze umět vypořádat, neboť jedině tak budeme spokojeni s tím kam nás osud zavedl.

---