Krvavý boj mého srdce

Stojím a nevnímám ostatní kolem. Dívám se na město H., mrznu a je mi všechno jedno. Nemáme kde spát, ale mě je to jedno. Musím na něj myslet, na to, jak moc mi chybí a jak bych chtěla být s ním, líbat ho a nebo se jen tak dívat na město a na oblohu, zahřívat se navzájem. Myslím na to, jak se mě Z. včera v hospodě ptal, jestli jsem zamilovaná, jak mi řekl, že nemusím být tak ironická… Promiň.

Upíjela jsem pivo a myslela na něj… co asi dělá, chybím mu? Miluje mě? Dělá věci, které by normálně nedělal, ale je to kvůli mně?

Uteklo 5 minut … I´m waiting…Proč?... Na tvou odpověď. Jsi zamilovaná? Víš že bych ti to neřekla, tak proč se ptáš….nemůžu ti to říct, nevím to…srdce miluje, ale mozek mu to vymlouvá…

Jak moc mi chybí, chci aby tu byl se mnou… Takže druhá fáze…hmmm….

Měla bych se raději modlit a ne hloupě civět na město a myslet na něj. Nechce se mi...

Město si žije svůj noční život a nestará se o krev návštěvníků. Prožívá osudy lásky a nenávisti a přesto je nezranitelné. Existuje po staletí …

Miluje mě? Nemáme kde spát…come on…please…

Ještě minutu a umrznu. Jsou tři stupně.

Bože, jak je to město krásné. Milion světýlek. Které září pro mě? Jsem zase tam, kde jsem byla. Hele padá z nebe, zavři oči a něco si přej. Prej se to splní...

 

Rovně, doprava, doprava, doprava …vede k srdci?

 

Je čas jít spát. I can feel the love, I’m happy…it’s coming on, it’s coming on….

Trhá mi to uši a zahřívá mi to srdce. Bože, jak jsem od tebe vzdálená. Je to kvůli němu?

 

Lítají mi v hlavě jako zrnka prachu ve větru a ne a ne přestat. Vzdát se myšlenek a snů? Ne, dík. To nejde.

 

Jsem unavená, půjdu spát. L.sedí u něj a brečí. Vzlyká, prý na něj žárlí. Jsem zmatená. Zase ten vodopád, kde je ... Poslední myšlenka patří jemu.

 

- - - - - - - -

 

Sedíme vedle sebe, zavírám windows okna…konverzace - žádná…i srdce mlčí. Oh, gosh! Why? I love him so much!

Ticho.

 

Je konec. Výmysl. Láska mezi námi není. Je to cit, je to jen pouho pouhý pud?!. Myšlenky jsou plaché myšky. Chci je zpátky.

 

Prázdnota. Nekonečná prázdnota. Sedím a jsem prázdnější než nekonečný vesmír.

Bez lásky a bez myšlenek…sebrali mi svět.

 

- - - - - - - -

 

Povzdechnu si. Sedí naproti mně. Oba dva. Nelíbají se, jen si povídají. Jsou přátelé, nic víc, nic míň.Směje se na ni a vypadá jako opičák. Taky se zakřehní. Jak hloupé.

 

2.11.07 1:43 asi už spí. Všude je ticho. A přesto někde se svádí krvavý boj. Bosna? Hercegovina? Mé srdce!

Kolik mrtvých?

 

Umírají jich tisíce, malé děti pláčou. Slza stéká po jeho tváři, mamí. Neumírám, musím vyhrát.

 

Zírá. Na mě? Ne… nemá se kam dívat. Jediný důvod?

 

- - - - - -

 

Sedíme a nacvičujeme hru. Něco se jí stalo. M. je smutná, naštvaná…bez života. Asi ji něco trápí, něco jí chybí – nebo spíš někdo.

Pumpkin? Maybe a horse…

 

Usrknu si svařáku a kouknu na něj. Sedí kousek vedle ní, a snaží se přečíst text se správnou výslovností. Všichni se baví…

 

Sedím vedle Z., bavíme se, děláme blbosti. Asi si myslí, že jsme puberťáci. Nestarám se, je to její názor, nemá do toho co mluvit. Závidí nám.

 

Všichni se na nás podívali, asi jsem to přehnala, plácla jsem ho po ruce příliš hlasitě.

 

Bláznivý smích. Nemůžu. Nemůžu číst, chce se mi smát…

 

Upíjím další pohárek, dívám se na něj a on na mě nebo mým směrem někam do neurčita...

Topím se v průzračné modři nevinně čisté jako křišťál.

 

- - - - - - - - - - - -

---