Zahladit stopy (Vlkodlačí)

Úprky nahých žen,

přitahují pohledy těkavé.

Koukejte na ní!

To jen ubohá coura utíká

před andělem.

Z násilných požitků,

z jasných pohnutků,

peláší do dáli,

kéž by bohové plakali.

Požitky toužebných scén,

užil si Saracén,

u lesa Řáholce,

Vyzuřil na holce,

svou depresi,

kterou s veverkami na stromě,

či v hloží!!

užít si chtěl.

Těkavé pohledy,

ubohé coury,

než zapadne,

do této ďoury.

(Vlkodlačí!)

Věnec je rozrytý polibkem chtíče,

násilník nevěděl čeho se týče,

zákonnost přikázání,

bez umírání?

Zhltnul jak malinu,

Tu hodnou "bezvinu",

utřel si fousy,

teď se dom trousí.

Měl v sobě hladinu,

pěstovanou na vínu,

ale i bez ní,

šoupl jí do ní!

Do temné kopky,

kde našli své hrobky,

ubohé "bezviné"

opité bezvinným rohlíkem.

(Vlkodlačím)

Saracéne! Stůj!

Jsi to Ty!

kdo zahladit chtěl,

tyhle ohavné stopy.

TVOJE

VLKODLAČÍ!