Stěhovavý

Moje pocity z člověka, jenž pravděpodobně vůbec netuší, co by si sám přál, a který svou neupřímností a neustálými výhybkami ublížil kdysi mně, a nyní i jedné moc hodné osůbce, která o ničem zřejmě zatím neví :(

Před tolika lety
poznala jsem pláč jara.
S voňavými květy
tvého úsměvu
byla jsem tebou navěky pohřbena.

Jemně šepotající
podal mi ruku svou,
a v hřejivém závoji svící
láskou mě vzkřísil.
A ty jen jako ozvěna

procházel jsi dál mým světem,
s tou druhou, šťastnou.
Nevinným květem,
když světla hasnou,
mámíš ji.

Slovíčky ošálená
tiše křičí,
teskně sténá.
Není ničí
- jen tvoje.

Kdyby tam přišla v tom splínu
v TU chvíli
a viděla tu holku na tvém klínu...
Měl bys na lhaní dost síly?
I TEĎ bys měl na lhaní dost síly?

---