Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seFair play
15. 04. 2009
1
2
731
Autor
Mončičák
Tak trochu přeháněl, přepínal svoje miliony let staré svaly. Vzteky se mu třásla ramena. Jen taková malá osobní tragédie to byla. Když Bůh drtil mezi prsty lampičku, potichu při tom plakal. Žloutek z ní vytekl, z toho životodárného vajíčka, a naplnil mléčnou dráhu ve tři ráno světlem. A Marika pořád ještě šeptala. Z rezivého balkónu k němu pronikal slabounký a odhodlaný hlas. Přiznej to, Bóžo! Podváděls! Už nikdy si s tebou na smrt nebudeme hrát!
2 názory
Markýzi Géro, přijde den, zúčtujem spolu:_) Ne, dělám si srandu, ale nechtěla bys to pojmenovat Petr Bezruč sám ve svém kamrlíku u nádraží?:_) Ale máš to všechno moc pěkný, vlastně sem nic podobně zajímavýho dlouho nečetl...jestli ty nezakládáš novou větev literatury?:_)