Mamince

Měla holá ramena

černé vlasy po ně.

Velké hnědé oči

plamínek do nich skočil.

V duši velký hurikán,

na venek malá tělem.

Její úsměv široký,

nesmazal bys hněvem.

Jednou na svět přivedla

dvě malá sluníčka.

V každém z nich je skulinka

ve které spí maminka.

Nejednu trpkou pravdu

v životě svém slyšela.

Přes lásku v srdci velikou

však na varování nedala.

Možná malá postavou

silná je snad v duši,

ví, co se patří a co sluší.

Můžeš moje maminko

býti na ni hrdá.

Nosí v sobě drahokam

jenž nikomu už nedá.