V měsíce tváři

ticha na stěně plápolá svíce

po špičkách krade se divý světla vrah

oči se klíží jsoucno halíce

odcházím neb po snech již šlape mi prach

lidé jak trápení se jevíce

přízraky bez svalů roztodivných šlach

chodí tu a chtěj jen tak zabít se

že nudí se mi v hlavě snad v myšlénkách

tvrdím jim bez rubu že mřou líce

i nuzně jen vzpomenu lehounce plach

jak v odvrácené tváři měsíce

zchodil jsem v snách nejedny střevíce

přičemž teď rve mne z nich cizí to strach