Inventura mé tváře

Tváří v tvář vlastní představě o tom, kdo jsem

Jsem nejistá, váhavá, přemýšlím.

Prohlížím si své dílo a jedno vím,

Vím přesně, kdo nejsem.

V šatníku masek vybírám pečlivě,

Tu, která Ti zalichotí.

Vtipnou, milou, usměvavou, milující,

S perfektním účesem, sexy kočičku, myslící moderně.

Nasazuji si masku a hraju hru ….. ta maska trochu tlačí,

Nesedí mi dobře. Nejen protože vím,

Že mně tohle nestačí,

Vím, že tohle nejsem já, však sundat se ji bojím.

Přesto to udělám.

 S maskou v ruce jsem konfrontována tvrdou realitou.

Křičí mi do očí výsměšná slova.

Se slzami v očích, neschopná promluvit, odcházím,

Po kolikáté už? Proč zas a proč znova.

Uprostřed šatníku mých masek,

Stojím a dívám se na odraz své vlastní tváře,

Dychtivě nastavuji ji pohlazení sluneční záře.

Je tak opojné a sladké ….

Inventurou vlastní tváře odhalím přebytek vrásek,

Manko ohníčků v očích

A dva pupínky na čele.

Já vím, nic moc.

Tahle tvář je však mému srdci milá.

Co na tom, že Tobě nelíbí se. Mně ano!

Nechci ji dál schovávat!