Úvodník od autora Cimra zdies peřina niet

Má oblíbená zpěvačka Björk zpívá: „all is full of love“, ve stejnojmenné písni. Je to podle mě jedna z jejích nejlepších písní, ale kdybych to zpíval já, znělo by to: „all is full of kitsch.“ A teď vás určitě napadne jestli to myslím tak, že všechno je jednoduše plné kýče, kam až oko dohlédne, nebo jestli si myslím, že láska rovná se kýč.

Je to oboje. Tlačí na mě chytře vypadající názory odborníků označující tamto či ono za kýč, a navíc už jsem napsal tolik veršů o lásce a padesát tisíckrát víc jich četl na stránkách podobných zoufalců jako jsem já, že veškerá ta přebytečná éterická láska zkondenzovala do docela hmotného kýče.

Všechno je jí plné, všude okolo, až se z toho vážně začne točit hlava. Tohle však není nic proti tomu, když se člověk zamiluje do kýče. Tam teprve začíná skutečný problém. Člověk takto postižený se vyznačuje sádrovými trpaslíky na zahrádce, batikovaným oblečením a často i amatérskou literární tvorbou. Nemusíme ovšem tyto lidi litovat. Jsou ze svého zalíbení natolik opilí, že necítí žádnou bolest.

A v tom to je. I já, ačkoliv nemám zahradu a oblékám se do nudného, převážně černého, všedního oblečení, tak pomalu, ale jistě začínám pociťovat, jak ten největší růžový kýč, hluboko v hlavě, zvolna usmrcuje můj smysl pro realitu. No a můžu vám to taky vřele doporučit, není to tak zlé...