Smutek v letním ránu

Ráno rozprostřelo svou náruč na zemi
a po mém miláčkovi stýská se mi.

Hořím touhou po jeho polibcích
a také po těch hřejivých dotycích.
Vítr česá mi vlnité vlasy,
lístky pampelišek se blyští pod závojem
duhové rosy.

Sedím v trávě a sleduji motýli
poté opět zasním se na chvíli.
Předemnou kráčí nádherný, bílý kůň,
oči má hluboké, jak chladivá říční tůń.
Přiklusá, zařehtá a zmizí vzápětí,
to když na zem dešťové kapky se rozletí.

Cítím se jak ve snách, když podívám se nad řeku
a všimnu si pestrobarevného oblouku.
To duha směje se z blankytného nebe
a já cítím zas svou lásku vedle sebe.