Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČaroďejův Svět
Autor
Ondreas
O tento příběh se chci podělit se všemi lidmi a doumám, že se vám bude líbit. (ještě neni celej)
Čarodějův svět
George byl dvanáctiletý blonďatý kluk s brýlemi. Georgova rodina bydlela v malém rodinném domku, máma, táta, George a jeho devítiletá sestra Jennifer, které všichni říkali Jenny. Poblíž domku byl malý les, ve kterém bylo postaveno dětské hřiště, Georgova sestra tam ráda chodila. Rodiče přicházeli hodně pozdě z práce a často se sestrou musel do lesa George.
Bylo léto a jako každý den kromě soboty a neděle šel George ze školy domů, kde se musel učit. Samozřejmě ho to nebavilo, radši seděl u PC. Ve škole měl celkem dobré známkování, ale nebyl mezi dětmi moc oblíbený, protože byl celkem nespolečenský a mrzutý. Školu měl hodně daleko až 10km od domu, proto dojížděl autobusem. Když šel George ze školy tak si řekl sám pro sebe: ,, Ach jo, to byl zas den.“
A toho dne se to stalo. George byl sám doma a koukal na televizi. Najednou uslyšel nějaké praskání. Nijak mu to sice nevadilo, ale praskání se opakovalo, tak prohledal celý byt, nic však nenašel. Tak se šel koukat zase na TV. Ale hned jak usedl k televizi, začaly jiné zvuky, tentokrát bylo slyšet spíše mlaskání tak šel samozřejmě do kuchyně. Jak tam George vstoupil, hned viděl něco podivného, byla otevřená lednice nikoho však neviděl, ale slyšel stále podivné mlaskání. A jak se tak kouká po kuchyni vidí najednou na zemi kousek sýra, koukne se k němu a vidí nějakého tvora s oranžovou barvou pleti. Tak se skrčí a ejhle - pidičlovíček. Ten měl krásný zelený elegantní fráček, výška odpovídala velikosti malíčku u ruky desetiletého dítěte, měl upravenou bradku a stejně upravené rudé vlasy také měl krásně modré oči a nosánek tak akorát veliký a zdvižený, pusu měl jako normální člověk načervenalou.
,,Tý jo“ řekl George. Samozřejmě ten divný miničlovíček hned pustil kousek sýra a běžel pryč. George se plazil za ním, aby ho mohl pozorovat. Viděl, jak utíká k němu do pokoje. Miničlovíček utíkal pod postel hodně daleko až k úplnému konci jejího rohu. George nahlédl pod postel, neviděl však nic, jen obrovský chuchvalec prachu u toho místa, kam zaběhl ten podivný miničlovíček. Zalezl pod postel, odhrnul chuchvalec a zjistil, že za ním je ztracený domeček pro panenky jeho mladší sestry, ve kterém asi ten miničlovíček žije. Pozorně se kouknul a viděl najednou celou rodinu těchto stvoření. Všichni pidičlovíčci se hned lekli a schovali se za postýlku ztraceného domečku. George si je stále zkoumavým pohledem prohlížel.
A pak ho to napadlo. Koupí si naslouchátko, aby je mohl poslouchat. Jak si usmyslel, tak udělal….
,,Jen doufám, že umí mluvit“ zamumlal si George, když za naslouchátko vyhodil tolik peněz a musel v prodejně zdravotnických potřeb paní prodavačce lhát, že naslouchátko je pro babičku, která špatně slyší a že se jí to předchozí porouchalo . Když byl doma šel do svého pokoje a nasadil si naslouchátko do ucha. Proplazil se nenápadně se pod postel, aby si ho ti pidičlovíčci nevšimli a ejhle mluvili naší řečí. Slyšel jak si tam ta mladá minipaní s mladým minipánem povídaly něco o tom, že všem Rabíkům hrozí záhuba, když už nemají nějaké údolí.
George přeslechl, jak se to údolí jmenovalo. Najednou George zamumlal cosi nesrozumitelného a vylekal tím miničlovíčky. Jak si toho George všiml tak k nim tichým hláskem promluvil: ,,já vám neublížím, jste fakt zajímavý tvorečkové“. Mladý pán se zeptal: ,,A jak ti máme věřit?“,,Můžu vám donášet každý den kus šunky a sýra“odvětil George,,Dohodnuto“ řekl minipán.
George tvorečkům už teď přinesl nějaké potraviny. Minipán se zeptal: ,,A jak máme věřit, že to jídlo není otrávený?“ Tak si George vzal kousek jídla od toho minipána a zakousl se do něj. A po chvilce kousání polkl a řekl: ,,Vidíte, nic mi není.“ Tak se s chutí celá čtyřčlenná rodina miničlovíčků pustila do jídla. George se jich mezitím ptal, kdo jsou ti Rabíci. Miničlovíček odpověděl:,, To jsme my a náš národ.“ ,,Kolik vás ještě na světě je?“ zeptal se George. ,,Hodně asi ještě 800 takových rodin jako jsme my“ slušně odpověděl mladý minipán. ,,Aha, to vás je celkem málo, nemyslíte?“
,,No, asi tak před 40 lety, kdy jsem býval ještě dítě nás bylo okolo 10000 tisíc. Jedli jsme všechno možné, ale nejvíce nám chutnala pampelišková dřeň. Teď je nás o asi dvě třetiny méně a to kvůli tomu, že naše Květinové údolí napadly zvířata. Jedli jsme všechno možné, ale nejvíce nám chutnala pampelišková dřeň.“ Vtom George uslyšel jak někdo otvírá dveře a tak řekl:,,promiňte už jdou moji rodiče, tak se mějte a děkuji za zajímavý příběh. „Ahoj“
George vzal chuchvalec prachu, zakryl domeček a utíkal za mamkou a taťkou a řekl jim jenom, že se koukal na televizi nic víc. Poté šel spát protože bylo pozdě. Nemohl však usnout. Důvod měl - stále totiž myslel na minirodinku, která asi už taky spala pod jeho postelí v domečku pro panenky. Ráno Georgovi zazvonil budík do školy, který ho probudil. Byl velmi nevyspalý. Zvedl se s postele a šel potichu, aby nevzbudil rodiče do kuchyně k ledničce, kde si vezme kus šunky pro malou rodinku. Ještě spokojeně spali, tak jim to tam jenom položil na stůl, kam se kus šunky přesně vešel. Potom se obléknul do krátkého trička a vzal si na sebe tříčtvrťáky. Nasnídal se a mohl vyrazit v 7:00 hodin do školy. V autobuse se zamyslel, jestli se mu to všechno náhodou nezdálo. Aby se co nejdříve přesvědčil, tak nešel na svůj kroužek doučování a vyrazil domů. Cestou nazpátek byl hrozně napjatý a doufal, že to sen nebyl. Doma si sundal aktovku rychle běžel do svého pokojíku, kouknul pod postel, odhrnul chuchvalec prachu, ale nikoho neviděl, byl tam pouze domeček a ani ten kus šunky nebyl okousaný a stále tam ležel. George byl smutný, že se mu to asi jen zdálo. ,,Ale vždyť jsem si s nimi ještě včera povídal“ řekl si George pro sebe. A najednou zase uslyší mlaskání tak jde rychle do kuchyně a vidí tam celou rodinu u ledničky, jak jedí jogurt. ,,Úfff oni jsou tady“ oddechl si George. ,,Ahoj“řekli miniděti Georgovi. George se však velmi divil, když neměl naslouchátko a zeptal se jak to, že slyší. Nikdo mu neodpověděl a tak si toho nevšímal. George řekl všem: ,, Ahoj minirodinko. Jak se vede?“ ,,Hodně dobře“ pověděl minipán ,,máte tady nějakou hustou polévku v kelímku.“ A přitom ukazoval na ovocný jogurt, který pili miniděti. ,,To není polévka tomu u nás říkáme jogurt“ poučil je George.
,,Aha“ řekla celá minirodina jako jeden člověk. George začal minidětem vyprávět povídku o kocourovi v botách. Vyprávěl jí proto, že tato pohádka byla jeho nejoblíbenější. Jak dovyprávěl tak jedno dítě řeklo Georgovi: ,,Škoda, že kocoura z vyprávění nesnědl ten lev“ ,,A proč? podivil se George. ,,Protože květinkové údolí Rabíků napadli hlavně kocouři a kočky, když byli na výpravě. A potom jak si nás všimli, hned na nás zaútočili a snědly právě ty dvě třetiny, o kterých povídal tatínek. Odpověděli miniděti. ,, Tak proč se Vaše údolí nejmenuje spíše údolí zkázy?“ zeptal se George. ,,Protože květinkové údolí bylo poklidné místo plné všech různých rostlin, od normálních sedmikrásek po vzácné šedovlasy. Také jsme měli spoustu budov vytvořených ze stonků pampelišek. A mravenci byli naši kamarádi, vzájemně jsme si pomáhali, dokud nás jeden z mravenců nepodvedl.
Zrádce řekl o naší existenci červeným mravencům, ti zas liškám a kancům. Nejdříve bylo všechno v pohodě, s liškami jsme se skamarádili, ale poté tam přišli tvrdohlaví kanci, kteří dolézali a chtěli vše sníst.
Pokusili jsme se jim zakázat vstup do údolí, ale bránit jsme se neuměli.
Kanci se naštvaly, kopli do věže a šli to říci ostatním zvířátkům v lese, že jsme je chtěli vyhodit z údolí, že jsme zlí…
Jelikož v té době měli kanci v lese velmi dobrou reputaci, tak jim všichni uvěřili a běželi nás zničit. Nebýt našeho zvěda tak by celý národ vyhynul. Bohužel stačilo utéct málo Rabíků mezi které patříme právě my“ Tatínek Rabíků dopověděl příběh a šel s celou rodinou do mého pokoje, za chuchvalec prachu do domečku Barbie. George ještě vzal kousek sýra a šel za nimi. Další den byla sobota a George byl rád, že nemusel do školy. Byl to lenoch a nikdy nevstával dříve než v 10 hodin dopoledne. Dnes tomu bylo jinak, nastavil si budíka na 6 hodin, samozřejmě proto, že si chtěl povídat s minirodinku. Celá Georgova rodina se divila, co se asi Georgovi stalo. Jak se ráno probudil po postelí žádná minirodinka nebyla. Šel se kouknout do kuchyně a vidí jek je jeho sestra vzbuzená a mluví k jednomu z dětí.,, Ahoj tak už si je taky objevila“řekl George své sestře.,, A já si to chtěl nechat pro sebe“ řekl a zasmál se. ,,Jsou zajímaví, že jo „ Ano jsou a jsou taky roztomilí“ odpověděla mu jeho sestra. George si potom odvedl svou sestru do obývacího pokoje a zeptal se :,, co ti řekli?“ Jeho sestra se zamyslela a poté mu řekla :,, Nic zvláštního jenom o tom údolí“ řekla a poté tiše dodala : ,,A o nějakém zvláštním vchodu do Země čarodějů“ George se divil, ale nechtěl dát nic najevo své sestře a tak se jenom zeptal:,, Jak to, že ses vzbudila tak brzo?“ ,,To proto, že mi přišlo divný, že sis natahoval budíka na 6 hodin ráno a tak sem si ho nastavila na dřív abych zjistila proč. Sem ale mazaná že jo ?“ George neodpověděl, zahnal svou sestru do pokojíku a šel za minirodinkou se zeptat na ten vchod do Země čarodějů.
Tatínek Rabíků jakoby věděl o co šlo a začal: ,, Země čarodějů je země , do které známe vchod jen my Rabíci a čarodějové. Je to země daleko galaxií od nás a dá se tam dostat pouze způsobem, který známe my. O této zemi vím hodně, ale řeknu ti ty nejdůležitější,, řekl táta Rabíků a začal:,, Země čarodějů je velmi velká země, vetší než ta vaše a čarodějové tam bojují proti různým příšerám, aby jim zkazili jejich plány, jak zničit vaší planetu a ty jsi právě ten, koho potřebujeme, protože jsi vyvolený a Země čarodějů Tě naléhavě potřebuje, protože jsou pod útokem zlého Kadea. Kadeo je démon, který chce zničit vaší zemi. Ale čeká tě velmi dlouhá a náročná cesta“George skočil Rabíkovi do řeči: Počkej, takže já jsem nějaký vyvolený? Na mě je toho totiž nějak moc“Rabík odpověděl:,, Dalo by se to tak říct, ale stejně ti musím říct kde ten vchod je. Ve vašem lese je jáma myslím a že jí říkáte Puklina do středu Země, ale on je to takový teleport a ty jsi ten člověk, kterého hledáme, a tvoje sestra ti musí pomoci jejími znalostmi. Ale musíte se naučit kouzlit, to vás však čarodějové rádi naučí “ Řekl Rabík táta. ,, Ale počkej, stejně když budu souhlasit, nevím, jestli bude chtít moje sestra a taky co čas když se nevrátíme do 5 hodin tak se o nás rodiče bojí a teď mám jít do Země několik galaxií daleko naučit se kouzlit“ Zeptal se George a v hlase mu zněl vztek. ,,Ano, ale neboj se deset let u nich je jeden den ve vaší planetě“ A přitom pil zbytky jogurtu ,,A co se týče tvé sestry ta to ví, protože jsem jí to říkal a s nadšením přijala, a bezpečí vám zajistí čaroděj, který čeká na druhé straně teleportu a už je asi rozzlobený, protože tam čeká od včerejška a také vám zajistí azyl. Tak si stačí přečíst tyto poznámky, co jsem ti připravil a kdyby to bylo moc malé tak mi to ukaž a já ti to přečtu. George se díval na poznámky, na kterých bylo napsáno:
1) Nedívej se čarodějům do očí, protože u nich to znamená že je vyzýváš na souboj 2) Hodně si čti čarodějnické příručky,které jsou dostupné v čarodějnické knihovně, aby ti šlo kouzlení 3) Až se naučíš kouzlit, tak nepoužívej kouzla ve vlastní prospěch jinak se ti to může vymstít tak, že to bude pravý opak. 4) Nejez jídlo, které ti budou nabízet trolové. Protože je to jejich trus. A člověka to může otrávit, že se na týden nezvedneš z postele. Dají se splést s normálním tuduromenomem (to je to nejlepší ovoce v Zemi čarodějů) 5) Čaroději který na vás bude čekat říkejte Kalofix a nikdy před před ním nesmějte, protože smích nesnáší.
,,Děkuju“ řekl George a odešel to ukázat své sestře. Sestra se na něj tázavě koukala a zeptala se ho : Už ti taky řekli že jsi vyvolený“,, Ano.“odpověděl a dodal : opravdu se nebojíš ? Já klidně půjdu sám.“ Řekl hrdinsky, ale v jeho hlase byl slyšet strach. ,,Ne, určitě půjdu, nenechám si přece ujít naučit se kouzlit.“ A usmála se. ,,Můžeme vyrazit? „ zeptal se George. A najednou vidí všechno rozmazaně. George se probouzí ze snu. Povzdychl si a řekl pro sebe:,, Zase jenom sen“Zklamaný George jde do kuchyně a vidí svou sestru jak pláče a zeptá se jí :,, Proč brečíš“,, Mně se totiž zdál hrozně hezký sen že jdeme spolu na výpravu do Země čarodějů. George se zastavil pustil krabici s mlékem a stál pár sekund jako zmražený a poté jí vysvětlil, že se mu zdálo to samé a řekli si ,že by měli jít. Jenny souhlasila. A tak se vydali na k ,,Puklině do středu Země“. Jak tam byli, zvažovali, jestli mají skočit, protože to přece byl jen sen. Jenny po chvilce hrdinsky prohlásila: ,, Já jdu“ ale bylo vidět, jak se klepala strachem „ Já taky, i když nejsem žádný hrdina“ odpověděl George. Chytli se za ruce a přitom se utěšovaly: ,, Neboj se, dobře to dopadne“ George zvedl nohu nad jámu a přitom mu stékali kapky potu po tváři. Jeho sestra však zděšením ucukla. Po pár minutách se však přemohla a skočila. Přitom sebou strhla George. Jak padali, tak se pustili a začali hrozně křičet zděšením, že dole vidí zemi. Zavřeli oči.
Země čarodějů
George se probudí celý pochroumaný a vidí svoji sestru, jak si povídá s nějakým člověkem. George si myslel, že to byl Kalofix. Když doklopýtal k ohni a zjistil, že to byl teprve desetiletý chlapec.,, Ty jsi Kalofix?,, Ano jsem“ odpověděl „ Myslel jsem si, že budeš starší“ řekl nevrle ,, Já taky, ale mně se líbí“ řekla Jenny a usmála se na mladého čaroděje. ,, Počkej, uzdravím ti tvojí ránu“ a přitom, ukázal Georgovi na jeho ruku. George se snažil vypadat silně a řekl mu: ,, To nic není“ „ Jak myslíš takže se už můžeme vydat na cestu do Království, ale potom si nestěžuj, až tě bude bolet“ odpověděl. Všichni vstali od ohně Kalofix ho uhasil svým kouzlem a Vydali se do Království. V půlce cesty George začal byt nespokojený, protože se mu zdálo jakoby se Kalofix předváděl před Jenny s jeho kouzly. ,, Dávejte pozor právě jdeme do lesa plného příšer, mezi které patří minotauři, ebromani a temní behemoti. Ebromany poznáte podle pavoučí hlavy, tygřího těla a ořích orlích křídel a pařátů. A minotaury určitě znáte z knih. A behemoti jsou obrovské lidožravé opice s rukama většíma než je jejich tělo. A radši budeme chodit po cestě, je to bezpečnější“. V lese byl obrovský zápach a tak se Jenny zeptala co to je. ,,To jsou plyny uvolňované z velkých horkých pramenů, ve kterých je nějaká vzácná látka a ta tak hrozně páchne“odpověděl Kalofix, který vypadal velmi neklidně. Poté za nimi něco zavrčelo a Kalofix se prudce otočil a vyslal tam nějaké světlo, které hrozně matně zářilo. Jak to světlo odletělo ke stromům vyskočil zpoza z nich velký behemot. Kalofix bleskově vyslal pomocí své kouzelnické hole obrovskou vodní kouli plnou blesků. Ohromně vybuchovala a jak přilétla k behemotovi, tak ho to odhodilo tak silně, že zničil pár stromů, které měl za sebou. Poté Kalofix vzal nějaký svitek a odříkával: Ikhala se hbe si. Ze svitku se objevil obrovský řendich, který behemota prudce a velmi silně udeřil do hrudníku. Behemot začal silně krvácet, ale stále žil a poté se postavil a rozeběhl se za Kalofixem. Kalofix byl však pohotový a vyslal zase tu obrovskou vodní kouli. A přitom odříkával kouzelnou formuli. Jak ji dořekl vedle něj se objevila další vodní koule, ale byla mnohem větší. A najednou se začala proměňovat na býka, který se prudce rozeběhl proti behemotovi a když už byl vodní býk u něj, proměnil se v led. Silně ho to udeřilo. Behemoti zařval bolestí a poté padnul k zemi. „Je mrtvý“ řekl Kalofix. George nevěřil svým očím, když to viděl. Hrozně se mu to zalíbilo a doufal, že bude stejně silný kouzelník, jako je Kalofix. Poté dorazili do Království. Bylo velmi velké a podivné. Město se stále stupňovalo výš a výš a na konci někde v horách v mlze byl palác. George viděl jenom jeho věže. ,, Tady v tomhle městě jsou všichni kouzelníci?“ zeptal se George. „Ano“Odpověděl Kalofix George si představoval kouzelníky trochu jinak. Místo toho, aby měli kouzelnické klobouky a róbu až k lýtkům, tak vypadali jako normální lidé z 20.století. Kalofix bydlel daleko od hlavní brány a hodně blízko hradu. „Proč bydlíš tak daleko“ zeptal se George celý unavený cestou do kopce. „ Nevím, ale líbí se mi tam a doufám, že se vám u mě taky bude líbit. A také vás čeká nejmocnější čaroděj v Zemi čarodějů-Chadeo. Bydlí na vrcholku města v tom obrovském paláci.“řekl Kalofix „Tak proč si prostě Kadea nezničí sám, když je tak silný?“zeptal se George, zatímco si Jenny prohlížela to velké město. „ Protože kdyby Kadea zničil čaroděj, zničí to Zemi čarodějů.To je jeho výhoda. A kdyby tu naše země nebyla, tak by za chvíli zanikla i ta vaše, protože ten, kdo se stará o vaši zemi je Chadeo a jeho chlůdové, což jsou kouzelníci, kteří se starají o počasí. Jak byli u Kalofixova domu, zastavili, aby se pokochali nádherným výhledem na Zemi. Vevnitř měl Kalofix samé staré, ale zachovalé věci. Poté Kalofix ukázal, kde bude george a Jenny bydlet. V jejich místnosti byla překrásná palanda. Polštáře byly hebké s vyšitým obrázkem koaly. A peřiny byly také z nějakého hedvábí, protože byly hebké. V každém z rohů byl nějaký krystal a george zakřičel na Kalofixe: „ ty krystaly jsou na ozdobu?“„ Ne jsou na to, aby vás chránili před démony, kteří se vloupávají do spánku, aby vám přinesly noční můry. A pro příště, v mém domě se nekřičí, protože to ruší jeho slabou stabilitu.“ Odpověděl Kalofix. „A za chvíli začneme s kouzlením“ dodal. Jenny s Georgem jásali. Přešli do tréninkové místnosti. Byla úžasně vyzdobená v každém rohu se tyčila jedna socha, která měla pozvednutou pravou ruku. Nad každou rukou byla vidět zřetelně nějaká koule. George poté zjistil, že ty koule představují čtyři různé elementy-vodu, oheň, zemi a vzduch. Kalofix začal: „ Nejdřív musím zjistit na jakou magii se zaměřujete a taky jestli budete potřebovat kouzelnou hůl.“Kalofix šel k Jenny a pronesl: „ Sala i khe sala obe“ Poté si ruku posypal nějakým práškem a odešel pár metrů dál. Seslal po Jenny ten obrovský řendich co po tom behemotovi. Jak byl řendich u Jenny tak ho vykryla a ani neví jak, prostě se u ní objevil světelný a temný paprsek a ten ho odhodil zpátky po Kalofixovi. „ Úžasné, prostě úžasné“ řekl Kalofix když se to stalo. „ A co je úžasné?“ zeptal se George. „ Jenny má světlou a temnou magii zároveň to nikdo zatím nemá, černá magie se soustředí na ničení protivníka, ale sesílatele vede k temnotě a světlá magie se soustředí na dobro a pomáhání a ani nepotřebuje hůl“ „ A jakou máš magii ty?“ zeptal se George. „ Já mám jenom vodní a takovou, kterou si dokážu přivolávat zbraně, ale teď musím zjistit jakou magii máš ty“ odpověděl. Jenny se zatím probouzela ze šoku, který utrpěla, když viděla, že na ni Kalofix vrhá kouzlo. Kalofix fouknul po Georgovi prášek a odstoupil. Začal odříkávat formuli a potom seslal po něm obrovského ledového býka. George byl napjatý jakou magii bude mít, zavřel oči a čekal….
Býk se těsně před Georgem rozpustil a voda, která zbyla, ta se vsákla do země, která tam předtím vůbec nebyla. „ Máš magii ohně a země, to je také úžasné, protože takovou magii má pouze patnáct lidí v Zemi čarodějů. Ohnivou magií sesíláš ohnivé koule a na nejvyšší úrovni třeba ohnivé tornádo nebo úplnou destrukci. Magie země je nejtěžší k naučení, ale když ji člověk zvládá na nejvyšší úrovni je skoro nepřemožitelný. A nejlepší je že svou magii můžeš kombinovat s tou co má Jenny. A k magii nebudeš potřebovat hůl“ „ Juchů“ vykřikl George.