Láska je jako čokoláda

Láska je jako čokoláda. Né tak sladká, né tak dobrá. Nic z toho co by jste asi hádali. Jen prostě je tak hnusně návyková. Dokud neznáte její chuť je Vám vše jedno, je Vám jedno jak chutná, prostě stačí Vám kostka cukru a je Vám dobře. Pak jednou Vám někdo nabídne kostičku čokolády, ochutnáte jí, a najednou už chcete víc a víc. A on Vám třeba dá víc, dá vám několik tabulek, nebo ještě víc. Ale pak stejně jednoho dne řekne dost, jednoho dne se na Vás vykašle a přestane vám dávat to co tak milujete. Co potom? Jsou jen dvě cesty jedna je najít něco co chutná lépe než čokoláda, ovšem čokoláda je čokoláda a tak nechcete prostě nic jiného, vždyt chcete čokoládu, né cukr, né kyselou okurku, né cokoli. Prostě chcete čokoládu... A tak se trýzníte, přemáháte tu vzpomínku na to sladké sousto co vás tak uchvátilo, přemáháte ten absťák. Chodíte světem a koukáte jak každý kolem Vás mlsá tu jeho čokoládu a já nic, já jen mám absták. Závidíte jim ty jejich sousta sladkostí. Nenávidíte je za to že oni můžou a já ne. Nakonec zbývá jen jedno zbavit se té závyslosti. Bud můžete navždy zničit čokoládu, ale říkáte si, co ty ostatní, kteří mají čokoládu, co oni? Budete sice štastni ale oni neštastni. A chci něco na úkor toho druhého? Tak zbývá jen jediné, neničit čokoládu ale zničit sebe samého zničit tu touhu po čokoládě svojí existenci, která tak touží a miluje tu čokoládu.

---