Neposlouchej

Po nich počátku dvacátého století jazzové bigbandy, dixilandy a jiné legendy, zmíním pozdější legendy - třeba Luise Armstronga a Joe Kinga Olivera. Muzikální vlna nabírala na síle a z hudby se stal v jedenadvacátém století komerční produkt, který není ani mastný, ani slaný.

Popové princezničky, slavné boy bandy, drsní černoši. Koukají na nás svými sladkými či tvrdými pohledy ze stran společenských magazínů, visí na zdech v pokojících mládežníků. Moderna nás obklopuje každým coulem. Kdy například na Evropě 2 hrály naposledy Janis Joplin? Nikdy.

Každá doba měla své idoly. V minulosti lecjaký interpret míval své kouzlo. Někteří jej předali mladším nástupcům, jenž jsou dnes odlišní od popových naducánků. Mnohdy dokázali svou nevšednost prodat. Avšak v moderní době „písíček“ a „macbjůků“ by se jeden divil, co dokáží hudební producenti vykouzlit z chrapláku opilého bezdomovce.

„Uděláme z vás hvězdu!,“ hlásá každým rokem upoutávka plná velkých slov z televizních obrazovek. Typický příklad, jak se nechat vystřelit k hvězdnému nebi popové scény.

Přiznávám, někdy moře davu vyplaví skutečnou lahev plnou geniálních nápadů spolu s nádherným hlasem. Většinou se celé hlasování zmanipuluje, aby náhodou neuspěl ten obézní impotentní buran, jenž má ovšem hlas čistý jak křišťál.

Ideálně to má být blondýna, s velkým dekoltem a krásným pozadím. Je jedno, že neumí zpívat. Něco se nahraje. Potom si s tím pohrajeme v „GarageBandu“ (pro technicky neznalé program pro tvorbu hudby na počítačích Apple.) a je hotovo. Zbývá pouze nafotit obal desky, pár plakátů.

Nyní je naše „hvězdička“ připravena. Objede pár turné. Podepíše tisíce fotek. Poskytne desítky rozhovorů. Bude prostě slavná. Jakmile se však začnou propadat prodeje desky, nastoupíme se zcela novým hitem. Místo „OU, OU“ zazpívá „AU, AU“. Poslední šance.

Po roce či dvou, až národ přijde na chuť jiným věcem zavoláme do bulváru, že blondýnka má problémy s drogami. Nebo s alkoholem. Nejlépe obojím. Blesk ji potopí. Může se vše opakovat.

Popík, sladký popík, či hip hop, tvrdý hip hop přestává lidi ale bavit. Známý hudebník, můj kamarád, přesedlal na jinou vlnu. Nad zbytky vánočního cukroví mi sděluje: „Ten, kdo poslouchá hip hop, je idiot. V Americe je to už nemoderní. Teď každý musí předvést, co umí dělat za hudbu. Žádné počítače, pouze klasika. Počítač je pomocník na doladění, není to hudební nástroj.“ a s nadsázkou dodává „I Eminem dnes zpívá a hraje na trubku!“

Copak se ale musíme orientovat dle mocnosti za „velkou louží“? Nemusíme. Ale držet vlnu znamená neposlouchat hudbu vyprodukovanou křemíkovou destičkou. Bohužel dle mého mínění není techno hudba. Hip hop je, ale umělá. Klasika, to je oč tu běží. Staré „fláky“ od Beatles, Janis Joplin, Led Zeppelin máme poslouchat, abychom byli „IN“. Zkuste si proto uvědomit, že černoši v amerických koloniích započali zpívat jazz a skončilo to u hip hopu. Nebraňte proto poslechu, toho, co je pravá hudba. Zadržte však ty, kteří milují slaďounké opakující se melodie z mysli pevného disku. To není moderní!