Elysejské pláně...

V temné noci půlnoční píši tyto řádky...

komu? přec Atheno do tvých křehkých snů

přemýšlím, proč už nevěřím na pohádky

na šťastné úsměvy, lásku, plno krásných dnů...

Život, už dávno strhnul mi z očí brýle mámení

jak viděl jsem bláhově svět a věřil v pohádkové konce

však přesto city patřící má Valkýro jen tobě

se nikdy nezmění...

Život jsem ztratil, poslední sten...

vánek zakrývá mé hrdé tělo

tvář krví zbrocenou, v dáli vzkvétá den...

Zde v krvi, dešti střel my ležíme...

jakož zákony kázaly nám

běž poutníče, zvěstuj že nevíme

proč umíráme každý sám...

Na křídlech gorgon až na Elysejské pláně...

teď s úsměvem a v srdci mír

tolik mladých životů a nadějí jen z vůle páně

nechte mě již v klidu jít...

Proč to slovo "žít" teď tolik znamená...

teď už jenom prázdná fráze

osud světa vzal Atlas na svá ramena

snad mocipáni teď pochopí snáze...

Však dopadá na mě tíseň a víra v srdci skomírá...

že třeba jednou se naše těla i duše v jedno spojí

naděje v lepší zítřky a naplnění života pomalu umírá

přesto neuhasla a plamen víry je připraven k boji...

Nevzdávám se.

smysl života nezahodím jako list popsaného papíru.

Nepoddám se.

budu v sobě pěstovat jako vzdor svoji víru...