Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"JEMU"

12. 05. 2009
0
0
435
Autor
cinda

...Říkal jste,paní doktor,že mám psát,že mi to pomůže...a ono to pomáhá...i ted  v nerovném souboji s nemocí,kterou jsem nikdy nepoznala až do doby, kdy jsem se zamilovala.

Miluji ho natolik,že každý moment bez něho je jen prázdný moment...Zbavena představy o ukojení touhy po něm,sedím na dřevěné stolici. Jen ticho a vlnící se cigaretový dým jsou mými společníky....jo a ještě voda a víno,prohledávajíce moje útroby...tak ty jsou tady se mnou taky.

Říkal jste,paní doktor,že má psát,že mi to pomůže.ale jak popsat zmatek a změť pocitů? Třeba jsem něco udělala špatně? Vlídnost,pohled,dotyk,úsměv,tělo,srdce,duši i klín...to všechno jsem nabídla a přezto sedím na dřevěné stolici,místo abych se zmítala v jeho náruči. jako ztracené kotě v neznámém světě.

Jak mu to sluší..slyším jeho dech..a jeho pohyby. jen na chvilku jsem měla nárok cítit i jeho kůži,která mě přivádí k šílenství od prvního okamžiku,co ho znám. Podle zákona je můj,ale zákony jsou od toho aby se obcházely...nebo ne? Co to žijem za život..? Podle zákona asi v pořádku ale podle života to tak být nemá. Přísámbůh, jsem na sebe ani nesáhla...ani jednou,abych vší touhu mohla odevzdat jemu...úplně nesobecky...a ted není komu........desetníky v poloprázdné kasičce....

Říkala jste,paní doktor,že mám psát,že mi to pomůže ale zapoměla jste mi říct,že je to to poslední,co mi zbývá,když nechci měnit ruce a rty za ty,které by mě psát nenechali.   Už jsem napsal tolik slov a popsala spousty papíru..ale nemám ořezávátko,kterým bych dokázala ořezat splstnatělý povlak tvořící se kolem nás... Cigaretový dým opisuje tvary kuchyňské linkya sklenice se chlubí svým dnem...a mě bude zase fajn. Rychlost,kterou žijeme nám nedovolí zpomalit bez ohledu na uvadající květ čí procentu štastných chvil. Na co budem vzpomínat až budem u konce? Až nám dojde energie...? ....nebude na co.

Zbydou nám jen prázdná těla i duše s povrchem z povlaku.přez který se paprsek lásky nedostane.

Vlastně..něco něco nám přecijen zbyde...sklenice s vyzývavým dnem a cigaretový dým opisujíce ladné křivky kuchyňské linky v činžáku ztraceném v moři stejně vypadajících barabizen.......

                                                                                       neumím nemilovat,nejsem vítěz....

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru