Zoufalství

S krví pod nehty si hladím vlasy..Krev ulpívající na kůži mé hlavy je toho kdo měl hladit a nehladil...

Neměl čas a čas je všechno. Všechno od čeho se odvíjí život..Potřebovala jsem čas ale potřebovala jsem i jeho dlaně...bez nich jsem bez lásky,bez očí,bez srdce.

....neměl čas,prý zase nusí jít..."Musím jít,miláčku..."říkal pokaždé. Co s touhou a chtíčem? Co s pocitem samoty,bezmocí a vztekem?

Tělo jsem uklidila jako se uklízí špinavé nádobí a krev smyla z podlahy i zdí...asi mi to moc nešlo,nejsem naučená...hmm. Nechci se zbavovat pocitu viny ale jsem to opravdu já, kdo je vinen?

Jsem jen schránka na lidské orgány aby se nerozsypaly na chodníku a nešpinily ulice. Nechci cítit,nechci toužit,nechci milovat...ale jak to udělat: Jak vyeliminovat něco ,po čem člověk touží? A když to má,měl by to chránit všemi prostředky a ne to nechtít....

....Jenomže já už nechci...