Venku už je zítra

Takový zlobůh mi jednou řekl, ať se dám vycpat, protože tady už není pro mě místa. Asi měl pravdu. Především musím poukázat na funkci lásky na světe. Nevíte, kde jsme ji nechali, lidé 21. století ?

Venku se setmělo a ptáci šli už spát. A taky slunce. Už nezáří svými paprsky a nedává klíčit květům a nepohlazuje tvé ruce. Tak je musím spoutat já, broučku. Moc tě to rozesmálo, ale já vím, že to není na smích. Taková krásná vzpomínka.

Je skoro půlnoc a nevím, jestli jsi už přijel na nádraží a jestli mě tam budeš čekat s tvou velkou odevřenou náručí a teplými polibky na moje rudé líčka. A pak když se skloníš a budeš muset, protože jsem zas nekoketovala s padající vodou venku pod střechou, a proto jsem není vyšší. Jo, promiň.

Budu tě učit po slovensky, abych jsem se i já něco naučila po česky. Takový milý eldorádo v tvém srdci …vím, že poslední vlak  už odešel a není za čím mávat, když padá slza dolu obličejem …forever young …

Spatřila jsem venku něco, co mi tě připomíná

Velký vůz a v něm hlína

Zakuklení oblační skřítkové zlobí

Zde pro tebe, pro mě číše zloby

Už nebudu psát, už víš, že pláču

Světlo zhaslo, rychle do maskáčů

Vejdi, vezmi, odejdi a se nevrať

Za lásku hbití, lásky převrat …

Jo, hm … a teď nevím ani já …