Prostory spánku

V noci je krok chodce i krok vraha i krok strážníka i světla herny i světlo

hadrářovy lampy tak čitelné.

Jsi tam také ty.

V noci míjejí vlaky i lodě i přeludy už rozednělých krajin. Poslední závany

soumraku i první záchvěvy úsvitu.

Jsi tam také ty.

Hrající klavír, hlučící hlasy.

Práskly dveře. Věžní hodiny.

A nejenom bytosti a věci a hmotné zvuky.

Ale i já, jenž pronásleduji sám sebe nebo se stále předstihuji.

Jsi tam také ty, obětovaná, ty, na niž čekám.

Někdy se hned po usnutí vynoří podivné obrazce a vzápětí mizí.

Když zavřu oči, objevují se světélkující květenství a vadnou a ožívají jako

dužinaté ohňostroje.

Neznámé krajiny, jimiž procházím provázen rozličným tvorstvem.

Jsi tam také ty, asi, krásná a nenápadná vyzvědačka.

A hmatatelná duše prostoru.

A vůně nebe a hvězd i zpěv kohouta z doby před 2000 lety, i křik páva

v planoucích parcích, i polibky.

Pěsti zlověstně zaťaté v sinalém světle i nápravy obludně skřípající na

hrůzných cestách.

Jsi tam také ty, asi, kterou neznám, kterou naopak znám.

Která však, ač přítomná v mých snech, svéhlavě necháš se v nich jen tušit

nezjevujíc se.

Ty, neuchopitelná ve skutečnosti i ve snu.

Ty, která mi patříš z mé vůle mít tě jako přelud, která však přibližuješ svůj obličej

k mému, jenom když zavřu oči před snem i před skutečností.

Ty, která vzdoruješ snadnému krasořečení, kde příliv umírá na plážích,

kde vrána lítá ve zbořených továrnách, kde dříví s praskotem práchniví pod

olověně těžkým sluncem.

Ty, z níž pramení všechny mé sny, jež otřásáš mým duchem plným proměn

a ponecháváš mi rukavičku, když ti líbám ruku.

V noci jsou hvězdy a tajuplný pohyb moře, toků, lesů, měst, travin a pil

milionů a milionů bytostí.

V noci jsou divy světa.

V noci nejsou strážní andělé, je spánek.

V noci jsi ty.

Ve dne také.