18

18

Za oknem fouká, fouká tam vítr.

Vítr až stromy se kymácí.

Sebere všechny mé myšlenky někam pryč a cestou je všechny poztrácí.

 A budu volný…

 Půjdu si v klidu sám a budu moct nemyslet na nic.

Na nic víc než na teď, na tuhle chvíli.

 Budu mít volnou všechnu svou paměť a s radostí ji všechnu vyplýtvám…

A víte na co?

 na zbytečnou chviličku!

Malinkou chvíli která si v mžiku proletí kolem mě.

 A až mě omrzí, tak se jí… zřejmě… zbavím!

S pomocí větru zase se někde dočista ztratím.

 A budu volný a čekat zážitky,

a až se podaří, a já je prožiju,

tak o těch zážitcích napíšu povídky

a ty pak s radostí s pomocí větru rozfoukám po světě.

Budu stát na skále v huňatém svetru a náruč papírů budu mít v náručí.

Tu náruč papírů, tu potká v momentě veselý zážitek, létat se naučí…

 A budu zase volný a bude mi fajn!