20

20

Svítá a já si letím.

Vznáším se nad krajinou jako papírový drak, jenom tak.

A vidím jak ve snu slova mezi stébly trávy dokonale skryta, jsou obrácena naopak.

Poprvé koukám na svět jiným zrakem.

Teprve ve chvíli, když jsem se stal drakem,

 nebo včelou nebo ptákem, je to jedno, hlavně že letím.

Z té výšky mi svět příjde menší.

Těžší je rozlišit detail.

A tak si to prohlížím, kochám se pohledem, větrem se lehce unášet nechám.

Účinky začínaj nepatrně slábnout a proto docela spěchám.

Proletím v rychlosti nad krajinou a potom s lehkostí dosednu na zem.

 Jsem k ní zase jako vězeň připoután.

A pocit lehkosti jen tak si zmizel…

a proto si jenom nešťastný v hlavě snažím uchovat obrázek všech krásných věcí, které jsem za ten svůj krátký let viděl.