Ne, láska neumřela

Ne, láska neumřela v tom srdci v těchto očích a v těchto ústech, jež

vyhlašovala začátek jejího pohřbu.

Poslyšte, už jsem syt malebnosti a barvitosti a půvabu.

Vše míjí. Nesčetná ústa se přisála k těmto ústům.

Má láska má jenom jedno jméno, jednu podobu.

A vzpomeneš-li na to jednoho dne,

podobo a jméno mé lásky,

jednoho dne na moři mezi Amerikou a Evropou,

ve chvíli, kdy se poslední sluneční paprsek odráží na zčeřelém povrchu vln,

nebo jedné noci za bouřky pod venkovským stromem nebo v rychlém autě,

jednoho jarního jitra,

jednoho deštivého dne,

na úsvitu, než ulehneš,

řekni si, tak poroučím tvému důvěrně známému přízraku, že jsem byl jediný,

kdo tě nezměrně miloval, a že je škoda, žes to nepoznala.

Řekni si, že toho není třeba litovat:přede mnou Ronsard i Baudelaire zpívali

o lítosti stařen a mrtvých žen, které pohrdly nejčistší láskou.

Až ty budeš mrtvá,

budeš krásná a stále žádoucí.

Já budu už mrtev, zcela uzavřen v tvém nesmrtelném těle, v tvém obraze,

úžasném a provždy přítomném mezi nehynoucími divy života i věčnosti,

ale jestliže zůstanu živ,

tvůj hlas a jeho přízvuk, tvůj pohled a jeho paprsky,

tvá vůně a vůně tvých vlasů a ještě mnoha jiných věcí bude žít ve mně,

ve mně, jenž nejsem ani Ronsard, ani Baudelaire,

a který proto, že tě znal a miloval,

se jim vyrovná.

Jsem stvořený jenom pro lásku k tobě,