Třináctá legie lepších zítřků

Mám rád večerní stíny, co plouží se po zemi.

Mám rád větrné mlýny, mám rád větve i kořeny,

letní šero, slunce vcházející do vody.

Mám rád nejisté večery, večery nejistého dne.

Mám rád noční můry, noční příšery,

strach ze spánku i strach z bdělosti,

strach, který dřímá kdesi ve mně.

Mám rád slunné okno i temný kout strohého pokoje,

kam vcházím každé ráno i večer, znovu a znovu.

Rád snídám, obědvám i večeřím ve stoje,

musím být ve střehu, pak nacházím kamínky drahých kovů.

Mám rád třpyt, co oslepí oči.

Mám rád tmu a démony noci,

oblé tvary i ostrý zlom,

když s třináctou legií teď překročil jsem Rubikon.