Vysoko

   Povídka ze sbírky 13 komnat.

    Umím létat. Je to jednoduché. I když, ne moc jednoduché.
Chci-li, pak mi zpoza čela vytryskne síla, která nepřerušeným proudem s pevností svazku ocelového lana, mě po-ma-lu, jako po nakloněné rovině, vytahuje vzhůru. / a rovná se em krát es na mínus dvě ; rovnoměrné výškové zrychlení z počátečních dvou metrů za sekundu. /
    Největším problémem je ovšem sušák na prádlo. Ve vůni levandulového škrobu se lehce vzdouvají nepředvídatelnými směry bílé plachty. Ale jakmile se mi povede nabrat výšku a přitom se nezamotat mezi prostěradla, jakmile jsem nad ním, mám vyhráno! Letííím!
A pak si létám vlastní vnitřní silou, klidně, modrobíle, lehce příjemně neposednými molekulami vzduchu.
   
     Cítila jsem něčí pohled na temeni hlavy. Zvedám oči.
Sedí na okením parapetu, ledabyle opřený o rám, s mírně pokrčenými koleny, na modrém pozadí okna. Hlavou mi bleskl nápad a jeho světlo se transformuje v energii a sílu vzájemně se splétající v pevný provazec, jenž málem můžu vidět.
    "Pomalu, opatrně přeletět sušák!" říkám si pro sebe a soustředím se. Tak. Doufám, že proud nezeslábne, nebo se dokonce nepřeruší! Je to nebezpečné! Samozřejmě bych spadla!
    Tak vysoko jsem ještě nebyla, ale teď už vím, že to dokážu - šest, sedm, osm,.... desáté patro.
    Mhouří oči proti slunci. Nevidí mne. ....málem spadl, když, z ničeho nic, dostal pusu.