Recept na přátelství

Jak připravit sváteční oběd či výborný dezert zvládá více či méně každá hospodyňka, ale jak si vytvořit kolem sebe příjemné prostředí sestávající se z pevných pilířů, o které se můžeme vždy opřít, a to z přátel, už ví a ovládá málokdo. Jak tedy postupovat při vytváření něčeho tak křehkého a důležitého, jako je přátelství?

Stejně jako dům ani žádný lidský vztah nemůže vydržet bez pevných základů, které je bezpochyby potřeba postavit na důvěře. Postupně tak svěřujeme člověku svá trápení, čímž testujeme jeho spolehlivost, názor na věc a umění citlivě ji sdělit. Pokud jsou nám jeho reakce blízké a pomáhají nám přežít v čím dál více neosobním světě, dovolujeme, aby se postupně z obyčejného člověka proměnil v nadčlověka – v přítele. Osobu 24 hodin denně připravenou pomoci a to vše bez nároku na honorář.

Nejvíce se však vyplácí investovat do společných chvílí a je již naprosto nepodstatné zda jsou naplněny jiskřivým bezprostředním smíchem, bolestným pláčem, dech beroucím dobrodružstvím nebo jen chvílemi klidu a pocitu, že někdo je pořád s námi. Přátelství je uměním naladit se na společnou vlnu a nebát se dávat do ní hodně ze sebe, nebát se jí otevřít své srdce a zcela se nechat pohltit.

Míra doporučené dávky každé z ingrediencí však nesmí být překročena, neboť každý pozná, když je v něčem moc cukru a tak přeslazený vztah nemůže být jiný než falešný, ale to přeci víme, nebo ne…?

Každopádně člověk musí být velmi šikovným slalomářem, aby byl schopen uhnout v dnešním povrchním a lží prostoupeným světem před přetvářkou, výbornými herci, co si na přátelé pouze hrají. Snad tehdy budeme moci najít to, co je hned po lásce pro člověka nejdůležitějším, a to ryzí přátelství. Veliké děkuji pak patří všem, na něž můžeme beze strachu ukázat prstem a říci: „Toto je můj přítel“. Pak se smíme nazývat opravdu dobrými kuchaři…