Dne 21. dubna 1943

Její krok byl pomalý. Tiše našlapovala, jako by na sebe nechtěla upoutat pozornost. Šla temnou noční krajinou. Jen měsíc vrhal bledé světlo pod její nohy. Když došla na malou louku schovanou malým lesem a lemovanou hranicí jezera, usedla pod křídla anděla a její pohled spočinul na bledé tváři měsíce.

___________________________________________________________________________

„Měsíci! Luno bledá jenž dlí na nebesích. Jaký je tvůj svět??? Co je to za svět tam nahoře mezi hvězdami? Měsíci! Luno bledá, posviť mi na cestu, dodej mi sílu, blížím se k samému konci. Svítíš tu dnes na mě. Ozařuješ moji tvář, řekni mi: Jsou li lidé někde jinde šťastnější…? Jako malá přála jsem si držet hvězdu ve své dlani. Můj sen se mi vyplnil. Ovšem proč??? Proč zrovna já mám nést to břemeno žluté hvězdy, jenž připoutala se ke mně nechtít mě opustit?

Měsíci! Luno bledá jenž strážcem jsi oblohy. Dnes vzhlížím k tobě. Se slzami v očích. Řekni mi: vyjdeš ještě někdy? Pohlédnu  ještě někdy do tvé bílé tváře??? Ach měsíci, ty jenž vidíš co se kde šustne i teď v noci. Řekni mi: Kolik lidí prožívá pocit jako já??? Ten pocit, kdy odsouzená jsem bez viny? Měsíci. Luno bledá, jenž dlí na obloze, nic neříkáš, mlčíš a já žalem padám do tmy. Pozdravuj tam na obloze, vyřiď, že jsem snila, sním a snít budu navždy.  I když pohádka už dávno skončila. Až se moci chopí tvůj bratr, železným koněm pojedu pryč.“ 

 Dne 3.května 1943

Jak je těžké zůstat člověkem. Jak je lehké, aby se z člověka stalo zvíře. Když vidím všechno co se kolem mě děje, hlavou se mi míhá jediná otázka. Proč zrovna já???

Dne 11. dubna 1944

Prosím ať už je konec. Ať už to všechno skončí. Nemůžu dál. Opouští mě síly. Čekám na konec, jako když jsem malá čekala ve frontě na zmrzlinu. Čekám dál. Vím, že dnes to všechno skončí.

___________________________________________________________________________

Dne 11. dubna  1944