Dcerka část 1

Jako první , chtěl bych se vám představit . Jsem Josef Novák , je mi 63 let a mám nutkání , svěřit se vám s mým bývalým problémem .

Tehdy , bylo mi 41 let , měl jsem manželku , která nedávno umřela na rakovinu  a dceru . Byla hodná , naprosté neviňátko , něco jí však změnilo , do dnes se neví co. Ale myslím  , že to má něco s tím vším společného ...

S manželkou jsme byli velmi nespokojení s naším obydlím. Vždy , když se naše dcerka vracela domů , kvílela , vřeštěla a hodně brečela . Její psí oči , na to nemůžu zapomenout , a ten její tenký , nevinný hlásek , jako pošimrání ! Jak říkala "tatínku , maminko , pomozte," její panenky se přitom rozšiřovaly "pan soused už je zase zlý!"

Domluvili jsme se na novém bydlišti , byli jsme naprosto nadšení , jenže dům se uvolní teprve za dva roky . "Byl to ,baráček' našich snů" charakterizovala nedávno manželka , jak ještě žila a špatně ! Tehdy jsme si to ale neuvědomili !

Pomalu plynuly dva roky , bylo mi právě 43 let ,
Zabydlovali jsme se , radost jsme měli velikou . Z toho všeho jsme byli vyvedení z míry , vešli jsme totiž do úplně jiné reality . Nebyl to dům , byla to vila porostlá břečťanem . Její vnitřek už byl připravený na jakoukoliv formu živobití .

Jakmile jsem poprvé překročil práh domu v tomto stavu , už jsem měl špatný pocit , jenže po nějaké době jsem se uklidnil .

Jednou , den , který si pamatuju , jako by to bylo včera . Jako vždy , ležel jsem z rána , venku , na lehátku , měl jsem kávu , spokojeně jsem srkal a kochal se výhledem . Tento den , chtěl jsem si ho pořádně užít,  vzal jsem si tak dovolenou . Jakmile jsem přišel dovnitř , uslyšel jsem zvonek a hlasité zavolání "Otevřete!" .

Otevřel jsem dveře , stála tam moje dcera , jenže už nebyla takové neviňátko ! Ten pohled, bylo to strašné , tato démonická poloha!

"Co se stalo," tázal jsem se " co způsobila?"

Policista si skousnul rty "bohužel , kradla" .

Nemohl jsem tomu uvěřit , ten pocit , je to strašné ! Okamžitě jsem jí popadl za ruku .

"Co to máš!?" vyjekl jsem , bohužel , histericky , protože jsem jí spatřil piercing na nose.

"Právě , " začal policista "kvůli tomu tady jsem ."

Vykulil jsem oči a ještě násilněji dceru stisknul . "Bože," řekla "uklidni se ." To snad ne , takové mluvení , co si to o sobě myslí?"

"Vaše dcera kradla v obchodě , pro tetování a , ... Vy víte , co."

"Tohle ne, to jsi nemohla udělat!" řekl jsem s rozčíleným tónem .

"Bohužel , " rozřekl se policista "bylo zahájeno soudní řízení , proti , vám ."

To ne!! Cítil jsem se hrozně , měl jsem jí chuť přerazit!

"Jen se nerozčilujte," utěšoval mě muž , "budete potřebovat nervy."

Zaklapnul jsem dveře , v tom přišla manželka. "Co se tady děje , Aničko , co to máš ," tázala se ospalým tónem , ale hned na to vyjekla "Co jsi si to udělala ? Bože , dítě moje!" rozběhla se k ní a objala.

"Tohle , " řekl jsem "půjde pryč!"

Angelika kývla , hned na to pravila "Kdo to tu byl?"

"Policie." zabrbral jsem tiše .

KONEC ČÁSTI 1