Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmrt
21. 05. 2009
0
0
318
Autor
Desdemona78
Smrt ve mně evokuje mnoho negativních pocitů.Samotné slovo SMRT je velmi depresivní a číší z něho mnoho smutku a strastí.
Smrt je zakončení pozemského života a jen bůhví co bude potom.Představa hluboké jámy někde u javoru a plačících lidí,kteří
mají jen šrámy na duši a vy uléháte do rakve s pocitem co s nimi bude,je víc než hrozivá.
Přemýšlím o smrti jako o zakončením něčeho krásného a nastolením naprosté prázdnoty.Prázdnoty, ze které nemůžete odejít. Nikdy se už nepodívám svým blízkým do očí a už jim nikdy neřeknu,že je mám ráda.To je pro mne představa ze všeho nejhorší. Ten pocit opuštěnosti.Jen ta představa je sebedestruktivní.Domnívám se,že smrt je ze všech věcí na světě nejhorší. Myslím si, že ti lidé,kteří říkají,že jsou smířeni se smrtí, nebo se na ni dokonce těší jsou pro mne naprosto nepochopitelné bytosti. Říkám si,:Proč se na to tak těší?,nebo,:Jak vědí,že po smrti na nás nečeká něco příšerného?,třebaz v podobě věčného utrpení a strastí a opakování vlastních chyb a to vše na věčnost!
Říká se,že se vám před smrtí promítne váš dosavadní život jako krátký film.Nebo,že když umíráte vidíte tunel a na konci toho tunelu jen bílé světlo a je pak jen na vás,jestli do toho tunelu vkročíte a stvrdíte si svůj osud, nebo se do něho odvrátíte a vrátíte se zpátky k pozemskému životu.Já osobně zastávám teorii,že každý jedinec už od narození má pomyslný předmět ať už svíci,přesípací hodiny či plamen ohně,která vám běží tak dlouho dokud se váš osud nenaplní a vy se oddělíte od svého těla a vypaříte se.
I kdyř vypařit se také není to správné slovo.Já osobně nemám vhodné slovo pro to, co se s vámi stane po smrti. Dosud jsem to nezažila.
Smrt je zakončení pozemského života a jen bůhví co bude potom.Představa hluboké jámy někde u javoru a plačících lidí,kteří
mají jen šrámy na duši a vy uléháte do rakve s pocitem co s nimi bude,je víc než hrozivá.
Přemýšlím o smrti jako o zakončením něčeho krásného a nastolením naprosté prázdnoty.Prázdnoty, ze které nemůžete odejít. Nikdy se už nepodívám svým blízkým do očí a už jim nikdy neřeknu,že je mám ráda.To je pro mne představa ze všeho nejhorší. Ten pocit opuštěnosti.Jen ta představa je sebedestruktivní.Domnívám se,že smrt je ze všech věcí na světě nejhorší. Myslím si, že ti lidé,kteří říkají,že jsou smířeni se smrtí, nebo se na ni dokonce těší jsou pro mne naprosto nepochopitelné bytosti. Říkám si,:Proč se na to tak těší?,nebo,:Jak vědí,že po smrti na nás nečeká něco příšerného?,třebaz v podobě věčného utrpení a strastí a opakování vlastních chyb a to vše na věčnost!
Říká se,že se vám před smrtí promítne váš dosavadní život jako krátký film.Nebo,že když umíráte vidíte tunel a na konci toho tunelu jen bílé světlo a je pak jen na vás,jestli do toho tunelu vkročíte a stvrdíte si svůj osud, nebo se do něho odvrátíte a vrátíte se zpátky k pozemskému životu.Já osobně zastávám teorii,že každý jedinec už od narození má pomyslný předmět ať už svíci,přesípací hodiny či plamen ohně,která vám běží tak dlouho dokud se váš osud nenaplní a vy se oddělíte od svého těla a vypaříte se.
I kdyř vypařit se také není to správné slovo.Já osobně nemám vhodné slovo pro to, co se s vámi stane po smrti. Dosud jsem to nezažila.