Kamenolom boží

Kamenolom boží,

kde bloudí lidské osudy

kde selbstmordy se množí

maj patent na zrůdy.

Země je mrtvá pod příkrovem sněhu

a oči prázdné, v lebkách otvory

děti žádající po matkách něhu

pro duše utíkající před smrtí průzory.

Kosti se válejí na trávě za kostelem

na prázdné zemi v trávě mlčící

beznohá spěcháš v nouzi za přítelem

prázdnou a smutnou mrtvou vesnicí.

Noční tma tě lásko pohltila

když šla jsi mrtvá kolem dveří mých

tvá láska se s mojí v jednu slila

když páchali jsme svůj smrtelný hřích.