Prosím, nech mne být

Zvuk ze zaprášeného reproduktoru ozve se

z vedlejšího pokoje je slyšet křik

malá dívka před otcem kaje se

tati, prosím, nech mne být.

Dveře v příkří, šedé police a židle,

stávají se svědky otcovské moci,

jeho stín na stěně se mihne.

Tati, prosím nech mne být.

Kroky ve tmě, a dech slyší,

otec se k ní přibližuje,

dívka svůj pláč už už tiší,

a zdi se bojí, dělají že nejsou.

Skrz stará dřevěná pražská okna,

skrz praskání větví ve větru,

skrz tvojí mysl a tvé ego neuslyšíš její slova:

Tati prosím, nech mne být.