Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Jsou zlámaná křídla nebeských,
jsou zlámaná křídla andělů,
nevidím lásku už v očích tvých,
vidím jen spoustu údělů.
Tvá láska je svazek krutosti,
krev je prach, tělo se rozpadne,
bez slitování a lítosti,
slza do hlíny zapadne.
Masku svou z tváře jsi už svlík,
srdce mi vyrval ze hrudi,
luna dnes mrtvé nebudí
a z lesů ozýval se křik.
V mé mysli, na háku kovovém,
vysí oprátka lýková,
nelžu, jsem vážně taková,
ležím tam v hrobě ledovém.
Z nebe se snáší zlatý prach
a na tváře mi dopadá,
do mokřad lehám na záda,
z víl já už vážně nemám strach.
Tvá je láska, co ubíjí,
tajně tu čekám na soumrak,
měsíc i hvězdy kryje mrak
a já jsem ta, co zabíjí.
Zabíjím temným pohledem,
můj úsměv je škleb vampíří,
má mysl zpěvem nehýří,
můj hrob se skrývá pod ledem.
Písmák