Poslední sen

Zlomil mi srdce tisíckrát, ztracená v síti pavučin, bloudím a kolem mne jen stín, věřím, že neumíš mít rád. Ta dívka, křehce stvořená, oči jak laň, co umírá, bolest mi srdce zavírá, pro smrt jsem byla zrozena. Už dávno nejsem panenská, kde měsíc svoje sítě vil, o iluze mě připravil, je pro to horší láska má? Teď připadám si bezcenná, ztracená v moři temných sil, ty o lásku jsi neprosil, řekni mi co to znamená? Já jsem tvůj otrok, ty jsi pán, co s mou myslí si zahrává a má duše je šedavá a v pravdě, zůstals nepoznán. Když dívám se ti do očí, odráží se v nich jen můj pláč, chladný jsi jak karetní hráč, kdo ruletu mou roztočí? Poupě života rozdupal, jen ten kdo v lásku nevěří, já dál se skrývám v příšeří, jsi ten, kdo život můj mi vzal. Mé srdce, kam jsi zapadlo? Už nejsem tvoje zrcadlo.

---