Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Kdo lásku nepozná v lidském jednání,
kdo rád svůj život vzdá,
smrti se nebrání,
svou duši dá a zaprodá.
Kdo zná i jména prokletých,
sluneční září zaplatí,
doufá v naději v očích svých,
my v létě sněhem zavátí.
Kdo nahý jde i vychřicí
a koho oheň uhasí,
zemře pro srdce bijící
a pláče podle počasí.
Kdo zpívá růžím pro radost
a nezabíjí motýli,
má místa v srdci dost a dost,
vy lidé láskou opilí!
Ten kdo vzal srdce do dlaní
a smál se jak moc krvácí,
kdo z ptáčka rád se stal saní,
z toho se láska pozvrací.
Ty dekadence krutých citů,
do romantismu naturalismus vlét
a z koutků sveřepých mých rtů,
rudá a teplá krev se bude lét!
A ještě tepe srdce zmrzačené
a ještě moc by chtělo žít
a ještě žijí city pokřivené,
ty hloupá, co sis přála mít?
Kdo v tomto hledá zamení,
ten pro oči snad nevidí,
bílé motýlí mámení,
to pro ty co se nestydí.
Svou bolest touží vykřičet,
s vnitřnostmi vyrvat ze hrudi,
vyzvrátit veškerý svůj cit,
ať diví se kdo tohle čet
a možná Vás to unudí.
A popravdě, chce se mi blít!
Vyzvracet ze sebe svůj žal,
kdyby šel zlehka vybrečet,
ať trpí ten, kdo mi ho dal,
proč nejsem šťastná? Teď, teď hned.
Písmák