Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDomažlice
31. 05. 2009
0
3
252
Autor
Myška Chytrá
Bitva u Domažlic- proč utekli křižáci?
Před mnoha staletímii
Bylo roku 1431 měsíce srpna a dne čtrnáctého. Schylovala se k dalšímu boji. Proti husitům se měla postavit křižácká vojska vedena markrabětem Fridrichem braniborským. Vedení husitu se už dávno chopil Prokop Holý. Husité zabrali plochu plání a polí u Domažlic. Čekali na útok křižáků. Dlouhou chvíli si krátili dobrým vínem a zpěvem. Právě písně „kdož su boží bojovníci“ vyděsili nejedny své nepřátelé. Nervy měli na pochodu. A křižáci? Už byli na cestě. Projížděli údolím, kde protékala řeka. Slyšeli zvučný zpěv. Mysleli, že jich jsou tisíce, a tak se obrátili a co nejrychleji utíkali.
V realitě.
Takto to vypráví pověst, ale doopravdy to bylo jak?¨měli křižáci tak hrozný strach jen z pouhého zpěvu? Úryvek z písně o vítězství u Domažlic: „Ta vojska strachem zděšena Tak oni z Čech již prchají, tvář mají zsilnalou, jedni se řítí ze skály, jiní v bahně ztrácejí. Již opouštějí poklady, zbroj, vozy, stany hromady, peníze, praky, ozdoby, jen aby bez břemen utíkali celý den…“ Z písně lze jasně vyčíst, jak to asi opravdu bylo. Ale pořád je tu ještě jedna otázka. Co je na té písni pravda? Přečetla jsem mnoho knížek, hledala na internetu, abych se pravdy dopátrala. Nakonec ke střetu doopravdy došlo. Husité pobili nejmíň tři řady pěšáků co jim nestihli uniknout. A jak to vlastně bylo?
Zpátky v husitské době.
Křižáci se plížili skalnatým údolím, kde protékala řeka. Bylo po dešti. V okolí se vznášel opar. Nebylo nic vidět, jen slyšet hlasitý zpěv husitských bojovníků. Byli si jisti, že si jdou pro jistou smrt. Tichounce postupovali. Hlasy sílily. Se strachem a třesem rukou někteří jedinci napadla zrada. Mezi stádem ovcí se vždy najdou i ty černé. Najednou jakoby je zasáhl blesk. Otočili koně a tryskem pádili pryč. A pěšáci? Co měli dělat bez svých pánu? Vzali nohy na ramena a vydali se za nimi. Nechali prapor praporem, stan stanem. Chtěli si zachránit vlastní kůži. Husité je dohnali. Každý, kdo jim stál v cestě, přišel o svůj život. Hnala je čest a chtíč po vítězství. Zanechali po sobě vše, co by jim ztěžovalo cestu.
Zpátky k realitě.
Na každé pověsti je něco málo pravdy a víc lži. Postupem času si ji každý přizpůsobil k obrazu svému. Příběh dostal jiný tvar a jinou tvář. Ale fakt je, že kvůli válkám lidé umírali. Umírají a budou umírat. Na světě existují hodní ale i zlí lidé. A s tím nic nenaděláme.
Před mnoha staletímii
Bylo roku 1431 měsíce srpna a dne čtrnáctého. Schylovala se k dalšímu boji. Proti husitům se měla postavit křižácká vojska vedena markrabětem Fridrichem braniborským. Vedení husitu se už dávno chopil Prokop Holý. Husité zabrali plochu plání a polí u Domažlic. Čekali na útok křižáků. Dlouhou chvíli si krátili dobrým vínem a zpěvem. Právě písně „kdož su boží bojovníci“ vyděsili nejedny své nepřátelé. Nervy měli na pochodu. A křižáci? Už byli na cestě. Projížděli údolím, kde protékala řeka. Slyšeli zvučný zpěv. Mysleli, že jich jsou tisíce, a tak se obrátili a co nejrychleji utíkali.
V realitě.
Takto to vypráví pověst, ale doopravdy to bylo jak?¨měli křižáci tak hrozný strach jen z pouhého zpěvu? Úryvek z písně o vítězství u Domažlic: „Ta vojska strachem zděšena Tak oni z Čech již prchají, tvář mají zsilnalou, jedni se řítí ze skály, jiní v bahně ztrácejí. Již opouštějí poklady, zbroj, vozy, stany hromady, peníze, praky, ozdoby, jen aby bez břemen utíkali celý den…“ Z písně lze jasně vyčíst, jak to asi opravdu bylo. Ale pořád je tu ještě jedna otázka. Co je na té písni pravda? Přečetla jsem mnoho knížek, hledala na internetu, abych se pravdy dopátrala. Nakonec ke střetu doopravdy došlo. Husité pobili nejmíň tři řady pěšáků co jim nestihli uniknout. A jak to vlastně bylo?
Zpátky v husitské době.
Křižáci se plížili skalnatým údolím, kde protékala řeka. Bylo po dešti. V okolí se vznášel opar. Nebylo nic vidět, jen slyšet hlasitý zpěv husitských bojovníků. Byli si jisti, že si jdou pro jistou smrt. Tichounce postupovali. Hlasy sílily. Se strachem a třesem rukou někteří jedinci napadla zrada. Mezi stádem ovcí se vždy najdou i ty černé. Najednou jakoby je zasáhl blesk. Otočili koně a tryskem pádili pryč. A pěšáci? Co měli dělat bez svých pánu? Vzali nohy na ramena a vydali se za nimi. Nechali prapor praporem, stan stanem. Chtěli si zachránit vlastní kůži. Husité je dohnali. Každý, kdo jim stál v cestě, přišel o svůj život. Hnala je čest a chtíč po vítězství. Zanechali po sobě vše, co by jim ztěžovalo cestu.
Zpátky k realitě.
Na každé pověsti je něco málo pravdy a víc lži. Postupem času si ji každý přizpůsobil k obrazu svému. Příběh dostal jiný tvar a jinou tvář. Ale fakt je, že kvůli válkám lidé umírali. Umírají a budou umírat. Na světě existují hodní ale i zlí lidé. A s tím nic nenaděláme.
3 názory
Tichounce postupovali. Hlasy sílily. Chtíč po vítězství - pane bože to je snůška dizonancí, nesouvislostí. Faktograficky to neposuzuji, ale ta forma - takhle se píše sloh v páté třídě. Co vlastně jsi chtěla říct?
kde je ta úvaha? "Přečetla jsem mnoho knížek", tomu se mi moc nechce věřit, vzhledem k tomu, jak bohaté množství informací nám v tomhle textu předáváš.
to musela byt chvíle, když jsi nad tím uvažovala.. a vážně spoustu knih jsi přečetla a vyšlo z toho pouze zjištění, že na Zemi jsou hodní a zlí a že války jsou špatný?